Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

Základní odkazy

 

Cesta: Titulní stránka > Hlavní menu > Archiv > Ochrana osobních údajů v českých médiích (do r. 2015) > Chraňme se sami!

 

Chraňme se sami!

Reflex, Otázka, 10. 1. 2002, str. 28
Rozhovor s předsedou Úřadu, otázky kladl Jan Zvelebil

 
 
 

Po útoku na manhattanské mrakodrapy tu otázku položili mnozí. Není široké právo na soukromí obyvatel v demokratických režimech neudržitelný luxus? "Rozhodně ne," tvrdí RNDr. KAREL NEUWIRT (54), předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů. Zároveň připomíná: na obranu našeho soukromí zákon ani úřad nestačí.

* Předseda parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost Petr Nečas koncem loňského roku ostře kritizoval, jakou připravila vláda novelu zákona o zpravodajských službách. Prý jejich pravomoci posiluje tak, že bychom téměř mohli hovořit o státu-špiclovi. Co vy na to?

Útok spáchaný jedenáctého září způsobil jistý výkyv uvažování v tomto směru. Jako první s tím začal německý ministr vnitra Egon Schilly, když prohlásil, že evropské principy ochrany osobních údajů jsou příliš vysoké. Německá policie pak začala sledovat studentské i soukromé aktivity mladých muslimů, což vyvolalo velký poprask. V Anglii se zase ozvaly hlasy, že by se tam měly zavést občanské průkazy. Jenže Angličanům stačí řidičský průkaz a pro výjezd do ciziny pas. Vnitrostátní evidenci považují za značkování lidí. Takže tahle snaha také neprošla.

* Jaký je váš názor na situaci u nás?

Posilování pravomocí tajných služeb na úkor ochrany osobních údajů naprosto odmítám. A jako zástupce České republiky ve výboru Rady Evropy pro ochranu dat jsem v tom zcela zajedno s ostatními experty. Naše společné stanovisko nedávno na zasedání ve Štrasburku formuloval vedoucí výboru Jean-Philippe Walter. Za sebe tvrdím - žádejme od tajných služeb spíš větší efektivitu. Sami Američané přiznali, že bezpečnostní kontroly na vnitrostátních leteckých linkách byly velice laxní. Známe i domácí příklad. Když nedávno zcela neznámý muž pronikl v závěsu za policejním prezidentem až na jednání Bezpečnostní rady státu, mohly za to nějaké nedostatečné kompetence?

* V tomhle případě jistě ne, v jiných možná ano.

Když se taková potřeba objeví, věnujme tomu pozornost. Bavme se o snížení ochrany osobních údajů nad konkrétními argumenty a s konkrétními požadavky: co snížit, kdy, za jakých okolností, do jaké míry a proč. S takovou argumentací ale nikdo nepřišel. Naopak. Všichni politici u nás po jedenáctém září shodně prohlašovali, že zpravodajci, policie i silové resorty jako celek mají pravomocí dostatek. A zároveň se je snažili nenápadně, ale velmi výrazně rozšířit.

* Nenápadně?

Šlo o významnou změnu, kterou s námi nikdo nekonzultoval. Schovávala se v novele azylového zákona, která úspěšně prošla Parlamentem. Kdosi využil rozšířeného pocitu ohrožení a zcela neústrojně k tomuto zákonu přidal doplňky, které měly pravomoci Bezpečnostní informační služby bezprecedentním a krajně nevyhovujícím způsobem rozšířit.

* Jak konkrétně?

BIS by si podle znění mohla bez jakéhokoli omezení vyhledávat údaje o lidech z evidencí, jež vedou jednotlivé úřady, a dokonce je upravovat a pozměňovat nebo dodávat jiné, nepravdivé, aniž by změny byly nějak označeny. To je šílená pravomoc, která by v evidencích s osobními údaji mohla napáchat strašné věci. A Parlament se tím nevzrušoval a zákon schválil. Naštěstí si toho všiml Senát a po jeho zásahu byla celá pasáž o tajných službách z azylového zákona vypuštěna.

* Nevěříte, že za jistých okolností může BIS vstup do databází opravdu potřebovat?

Jistě může. Ale přece to nemůže dělat, kdy a jak se jí zlíbí. Musí tu být jasné, zákonem přesně definované a ověřitelné podmínky. V našem zákoně o ochraně osobních údajů je u možných výjimek všude napsáno, že je musí stanovit zákon. Když je někdo podezřelý z terorismu, ať o něm klidně existuje třeba celosvětová databáze. Ať se státy domluví na zákonu nebo nějaké evropské direktivě, že do té databáze spadnou všichni nějak konkrétně vymezení podezřelí. Navržené pravomoci pro BIS však byly bezbřehé, daly by se lehce zneužít.

* Zmínil jste, že v neústupné ochraně osobních údajů panuje mezi vašimi zahraničními kolegy jednota. Platí pro celou Evropu?

Úmluvu Rady Evropy o ochraně osobních údajů ratifikovalo třiadvacet evropských států ze čtyřiceti tří. V rámci Evropské unie není problém, požadavky na ochranu definuje samostatná směrnice. Stanovené principy by měly respektovat i státy, které usilují o členství, některé země však mají se zákonem o ochraně osobních údajů problém. Někde obtížně vznikají dozorové úřady, jinde formálně existují, ale dozor je o ničem. Slovinci například mají ve svém úřadu pouhé dva lidi a ti ještě podléhají ministrovi vnitra.

* Komu podléháte vy?

Formálně je mým šéfem prezident Václav Havel, který mě do čela úřadu jmenoval. Úkoly nám však může stanovit jen zákon.

* Přesné znění zákona na ochranu osobních údajů zná málokdo. Laik si nejspíš představí, že jde v podstatě o zákaz, aby někdo bez souhlasu dotyčných shromažďoval údaje o jejich soukromí, případně je poskytoval někomu dalšímu. Je to tak?

Zákon stanovuje, kdo a za jakých podmínek může osobní údaje evidovat, jak s touto evidencí smí nakládat, jak ji musí zajistit proti zneužití a podobně. Váš souhlas s tím, že o vás někdo tyto údaje shromažďuje, není vždy nezbytný. Navíc - zákon se netýká nahodilé, nýbrž jen systematické evidence, systematického zpracování dat.

* Co je nahodilá a co systematická evidence?

Když třeba váš časopis zveřejní osobní údaje o nějakých konkrétních lidech, třeba o tunelářích nebo jiných gaunerech, režimu ochrany osobních údajů to nepodléhá, pokud si nevedete systematickou evidenci všech gaunerů v Čechách. Podstatné také je, jestli se s údaji dál pracuje. Když si v čistírně napíší vaše jméno a adresu, aby věděli, čí oděv mají v péči, a nic dalšího s tím nedělají, je to nahodilý sběr dat. Pokud to nadatlují do počítače, aby vám později posílali nabídky levnějších služeb, jde už o další zpracování. Nezakážeme jim ho, ale platí pro něj registrační povinnost a přesný režim.

* Jak zákon definuje osobní údaje?

Jako všechno, co vás umožňuje identifikovat. Jméno, adresa, datum narození, pohlaví, informace o vašem ekonomickém zázemí... K takzvaným citlivým osobním údajům pak patří například informace o náboženství a rase.

* Co pro jejich ochranu může váš úřad udělat? Poštovní schránky přeplněné nabídkou nechtěných služeb naznačují, že nic moc...

Za porušení zákona můžeme uložit sankce. Když se například ohradíte, aby vám nějaká společnost posílala nevyžádané materiály, musí vás z evidence vyřadit a přestat. Když nepřestane a vy nám to oznámíte, můžeme jí dát pokutu. Stejně tak můžeme dát pokutu společnosti, která legálně získané informace o vás dostatečně nezabezpečuje. Výše pokuty může dosáhnout až deseti miliónů korun. U nezákonně vedených údajů pak můžeme nařídit jejich vymazání.

* Nad hlavami nám lítají satelity, které v rámci systému Echelon už léta nahrávají naše soukromé i pracovní telefonáty a všechny informace o nás nepochybně také systematicky třídí. Nepřipadá vám snaha o ochranu našeho soukromí jako bitva předem ztracená?

Proti těmto systémům samozřejmě není obrana a snaha našeho úřadu může při takovém srovnání vypadat trochu legračně. Údajů shromaždovaných uvedeným způsobem je naštěstí taková spousta, že není v silách techniky ani její obsluhy zpracovat všechno. Pozornost je proto zaostřena jen na malý zlomek, který je něčím podezřelý. Ochraně osobních údajů to podle mě smysl nebere. Už léta říkám: čím více údajů o nás je v různých databázích, tím méně jsme svobodní. A v tomto ohledu nás zákon do jisté míry přece jen chrání. Snaha, aby se údajů o nás evidovalo co nejméně (a jen v rámci oprávněných potřeb), bude stále aktuální.

* Kapacita techniky i její možnosti pronikat do našeho soukromí, aniž bychom si toho všimli, stále rostou. Informace o vás unikají s každým vaším e-mailem. A váš mobilní telefon umožňuje odposlouchávat hovor v místnosti, i když právě nikam nevoláte. Kdoví, čeho se dočkáme dál...

Málokdo to ví, ale přes dnešní mobily je možný odposlech dokonce i tehdy, když jsou úplně vypnuté. To ale neznamená, že se i na tomto poli nebudeme snažit o maximum možného. Proto má Evropská komise i pracovní výbor pro telekomunikaci, proto se hlídají poskytovatelé služeb. Aby se respektovala pravidla, kdo a co může odposlouchávat, aby operátor likvidoval indicie o hovorech poté, co je zaplatíte. Smutným faktem nicméně zůstává, že nejvíc informací na sebe lidé prozradí dobrovolně sami. Za čokoládu nebo šanci pochybné soutěžní výhry jsou ochotni vyplnit i několikastránkový dotazník, který nenápadně mapuje jejich příjmy, spotřebu i životní styl. Když se pak takové údaje pře třídí, právě s nimi se nejlépe obchoduje. A lidi se pak diví, kdo všechno je obtěžuje. Před tím nás ovšem nezachrání ani sebelepší úřad. Za tohle si můžeme sami.

 
 

Zobrazit aktuální dokumenty | archiv dokumentů | dokumenty včetně archivu

 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém