Čína pokračuje v posilování kontroly nad celým svým kybernetickým prostorem – od poskytovatelů služeb přes velké technologické firmy, start-upy a zábavní průmysl až po aktivity jednotlivých uživatelů. Bohaté firmy se kvůli tomu mají vzdát části zisku, aby pomohly překlenout propast digitální nerovnosti. K vytvoření „spravedlivějšího“ internetu pomůže i cenzura nebo omezování algoritmů při zobrazování obsahu.
V čínském Wu-čenu proběhla na konci září každoroční Světová internetová konference. Vedení čínské komunistické strany zde představilo myšlenku „digitální civilizace“, na jejímž budování by se měly podílet „všechny země“. Místopředseda vlády a ekonomický poradce čínského prezidenta Si Ťin-pchinga Liou Che ve svém úvodním proslovu prohlásil:
„Technologie sloužící dobru jsou bezpodmínečným požadavkem pro budování společenství sdíleného osudu lidstva a všechny země světa by měly společně chránit bezpečnost a spolehlivost základní infrastruktury, bojovat proti nezákonným praktikám na internetu, zajistit férovou soutěž a prosazování inovací, jasně vymezit práva digitálního vlastnictví, bojovat proti „Baumolovu efektu“ ( tedy růstu platů na místech, kde nedošlo k žádnému zvýšení produktivity práce – pozn.red. ) a zmenšovat ‚digitální propast‘, aby zajistily inkluzivní růst.“
„Urgentní touha po krásném životě“
Krátce předtím čínská Státní rada schválila „ Pokyny k posílení budování internetové civilizace“, v nichž se hovoří mimo jiné o „vypořádání se se společenskými rozpory a uspokojení urgentní touhy lidu po krásném životě“, k čemuž by mělo přispět budování Číny coby „internetové velmoci“ v souladu s ideálem moderního socialistického státu.
Navzdory této na první pohled budovatelsky optimistické rétorice byla podle pozorovatelů nálada na wučenském summitu o poznání ponuřejší než v předchozích letech. Šéfové internetových gigantů jako Alibaba či Tencent četli své příspěvky z papíru a nekonaly se ani velkolepé večírky známé z dřívějších ročníků.
V uplynulých měsících totiž čínský režim přistoupil k razantní regulaci internetových byznysů od herního průmyslu přes popkulturu až po sdílené služby jako čínská verze Uberu, DiDi . Hřebínek znatelně spadl i zakladateli veleúspěšné e-commerce platformy Alibaba Jacku Ma , který na nějaký čas zmizel z očí veřejnosti, aby se znovu objevil až po důkladném proškolení. Státní Global Times o těchto „změnách“ v průběhu summitu napsaly:
„V minulosti byl summit spíše jako výkladní skříň, kterou lidé nakukovali do luxusního světa čínských internetových gigantů, přičemž média věnovala mnoho pozornosti internetovým celebritám jako Jack Ma Jün nebo Liou Čchien-tung (majitel firmy JD.com, čínské obdoby Amazonu), a hovořilo se o tom, co tito lidé řekli nebo měli na sobě. Letos tomu tak nebylo.“
Vlajková loď obecného blaha
Co tedy bylo letos jinak? Naznačené „změny“ vycházejí z rozsáhlého tažení čínské vlády a komunistické strany proti – nejobecněji řečeno – kapitalismu. Pro Čínu v současnosti představuje digitální ekonomika téměř 39 % HDP a jeho hodnota přesahuje šest bilionů amerických dolarů. Jedná se nejen o obrovský byznys, ale také o ohromný vliv, který významní aktéři stojící za tímto byznysem mají.
Letošní summit tak celkem nepřekvapivě kladl dosud nebývalý důraz na otázky kybernetické bezpečnosti, správy digitálního prostoru a na společenskou odpovědnost technologických firem. Důležitou agendou však byla také „ společná prosperita “, Si Ťin-pchingův termín odrážející obavy čínské komunistické strany z přetrvávající sociální nerovnosti a narůstající frustrace obyvatel, zejména mladých uživatelů internetu, kteří mají pocit, že z rostoucí ekonomické prosperity země nemají příliš velký prospěch.
„Poslední Si Ťin-pchingovy kroky svědčí o jeho odhodlání předvést novou vizi druhé největší ekonomiky světa – takovou, kde zájmy investorů jsou až na třetím místě po společenské stabilitě a státní bezpečnosti,“ komentovala to agentura Bloomberg.
Za současnými snahami Pekingu o přísnou a důslednou regulaci internetového prostředí lze spatřovat na jedné straně úsilí o vytvoření bezpečnějšího a férového internetového prostředí pro čínské uživatele internetu, aby se do budoucna zabránilo vzniku citlivých kauz a bouřlivých diskuzí na sociálních sítích, které by potenciálně mohly ohrožovat „stabilitu společnosti“ a vést k různým občanským nepokojům.
K tomu patří například i boj proti rozmařilosti a luxusu nebo snahy o rozmělnění astronomických zisků úspěšných internetových firem i vlivných jednotlivců a záměr kapitalistické „blaho“ rozdělit „spravedlivěji“ – například tak, že bohaté firmy se vzdají části svých zisků ve prospěch těch méně šťastných a úspěšných, aby „pomohly překlenout digitální propast a nerovnosti v přístupu k technologiím, ale i prosperitě, které pomohly vytvořit“, jak ve svém čteném projevu řekl spoluzakladatel společnosti Xiaomi Lej Ťün. Na druhé straně zde jde o zajištění státní bezpečnosti proti vnějším vlivům, ať už ve formě soft-power nebo přímých hrozeb narušujících kybernetickou bezpečnost režimu a jeho orgánů.
„Zářivě jasný“ internet? I díky cenzuře
Za tímto účelem Peking 1. září podnikl další legislativní krok: schválil dlouho očekávanou „Vyhlášku o ochraně a zabezpečení kritické informační infrastruktury“. Ta definuje, co může být považováno za „kritickou informační infrastrukturu“, a tudíž podléhá přísnější regulaci bezpečnostních orgánů státu z hlediska řízení i „moderace obsahu“.
Za „kritickou informační infrastrukturu“ je obecně považována „síťová infrastruktura a informační systémy v kritických odvětvích, jako jsou veřejné telekomunikační a informační služby, energie, doprava, finance a národní obrana“. Vydaná vyhláška však zároveň umožňuje mezi „kritickou informační infrastrukturu“ zařadit prakticky cokoli.
Vyhláška o kritické informační infrastruktuře je jedním z legislativních pilířů čínského aparátu kybernetické bezpečnosti, k němuž dále patří Zákon o datové bezpečnosti , Zákon o ochraně osobních údajů , výše zmíněné Pokyny ohledně posílení budování internetové civilizace (což lze číst i ve smyslu „civilizovaného internetu“, např. bez kyberšikany,) a Státní platforma pro potírání dezinformací.
S pomocí těchto nástrojů řízení chce Peking zajistit „zářivě jasný“ a „civilizovaný“ internet, kde si budou všichni rovni. K tomu bude přispívat mimo jiné také „standardizace produkce online obsahu, zveřejňování informací a procesu jejich šíření“. Je příznačné, že namísto „potírání dezinformací“ odkazuje čínská terminologie spíše na „potírání fám/nepodložených zpráv“ na internetu.
Nejedná se tedy o boj s dezinformacemi, jak je známe v Evropě (kam se často šíří právě zásluhou Číny a Ruska), ale spíše o nástroj k omezení volného šíření informací, jež mohou „ohrozit stabilitu“, tedy o cenzuru.
Mládež ztrácí socialistickou morálku
Dalším regulačním krokem v čínském digitálním prostoru bylo srpnové nařízení , jež omezuje používání algoritmů k doporučování obsahu, které běžně využívají velké technologické firmy po celém světě.
Čínská internetová správa tak na oko vychází vstříc uživatelům, kteří podobně jako v Evropě a jinde po světě mají čím dál větší obavy o vlastní soukromí a nakládání s osobními údaji na internetu. Zároveň se však jedná o další z efektivních nástrojů na „regulaci veřejného mínění“, například tím, že se uživatelům nebudou automaticky objevovat „nejžhavější témata“ a trendy hashtagy.
Mezi nimi se totiž celkem pravidelně vyskytují potenciálně kontroverzní věci, a algoritmy, které tato témata doporučují na základě počtu zhlédnutí, lajků či komentářů (případně placené reklamy), tak přispívají k jejich šíření. Z celkem bezvýznamné kauzy se tak rázem může stát virální senzace, ale i třaskavé společenské téma.
Proto Peking prosazuje, aby byly algoritmy doplněny lidským faktorem (tedy cenzorem), který bude manuálně spravovat žebříčky často vyhledávaných výrazů a populárních témat či nastavovat vyskakování pop-up oken tak, aby „aktivně poskytovala informační obsah, který bude v souladu s hodnotami většinové společnosti“.
Všechny výše popsané kroky směřují k dosažení „internetové suverenity“, kterou čínská vláda v posledních letech prosazuje poté, co se ukázalo, že k jejímu dosažení nestačí vybudování firewallu lidově známého jako „Velká čínská internetová zeď“, za níž jsou mnohé webové stránky a aplikace nepřístupné.
Naprostá většina čínských uživatelů nemá problém zajistit si způsob, jak „přelézat zeď“, čemuž nezabrání ani potenciální digitální železná opona , nicméně to už teď není největší starost čínských internetových autorit. Zdá se, že těžkou hlavu jim dělají spíše samotné čínské masy – mladí Číňané, kteří v kyberprostoru zpravidla tráví velkou část volného času a často ztrácejí tu správnou socialistickou morálku.
