Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

Základní odkazy

 

Cesta: Titulní stránka > Hlavní menu > Pro mládež > Články, zajímavosti a příklady konkrétních situací > DNA > Databáze DNA

 

Databáze DNA

 
 
 

Pokud někomu položíte otázku, co si představí pod pojmem osobní údaj, pravděpodobně uslyšíte pojmy jako jméno a příjmení, rodné číslo, adresa bydliště, rodinný stav apod. Jen málo z nás si však uvědomuje, že existuje údaj, který nás charakterizuje tak komplexně, jako žádný jiný existující osobní údaj. Hovoříme o DNA, neboli kyselině deoxyrbonukleové, která je nositelkou genetické informace všech organismů a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. S pomocí DNA lze bezpečně identifikovat každého jedince a zároveň lze ze získaného genetického profilu vyčíst řadu informací o fyzických charakteristikách daného jedince.

Metoda identifikace osob pomocí profilu DNA byla objevena v roce 1984 britským vědcem Alecem Jeffreysem a v praxi byla poprvé využita britským Scotland Yardem v roce 1987, kdy byl pomocí získaného profilu DNA usvědčen několikanásobný vrah, který předtím několik let unikal spravedlnosti. Vedle kriminalistických účelů je ale v současné době identifikace osob s pomocí DNA úspěšně využívána např. i k určování otcovství. Je však nutné zdůraznit, že identifikaci konkrétní osoby lze s pomocí DNA provést pouze tehdy, pokud existuje srovnávací materiál. Bez něj sice zjistíme naprosto přesně genetické charakteristiky daného jedince, ale jednoznačnou identifikaci konkrétního jedince nejsme schopni provést.

Využití DNA pro policejní účely

Identifikace osob pomocí DNA je při dostatečném množství srovnávacího materiálu a dodržení všech laboratorních pravidel (nesmí dojít ke kontaminaci zkoumaného biologického materiálu) prakticky neomylná (uvádí se spolehlivost vyšší než 99,999%). Protože platí, že s výjimkou jednovaječných dvojčat nelze u dvou jedinců nalézt identickou DNA, není divu, že tato metoda vzbudila brzy zájem policie, která v nové metodě viděla šanci na odhalení pachatelů trestných činů, kterým se dařilo unikat spravedlnosti. Každý z nás totiž ve chvíli, kdy se fyzicky dotýkáme různých předmětů, na nich zanecháváme své genetické stopy v podobě drobných částeček kůže, kapek krve, či např. potu. K tomu, aby mohl být člověk identifikován, stačí množství DNA odpovídající 50 pikogramům (1 pikogram = 0.0000000000001 g), přičemž v jedné buňce lidského těla je obsaženo množství DNA odpovídající cca 6 pikogramům... K identifikaci osob však policie nevyužívá kompletní vzorec DNA (to by k jeho složitosti ani nebylo prakticky možné), ale tzv. DNA profil, který je souborem hodnot, odečtených v laboratoři z charakteristických variabilních úseků DNA. Podrobnější informace o konstruování profilu DNA naleznete v článku Otevřete ústa, prosím...

Již několik let po svém objevení začala být metoda v širokém měřítku využívána policií a v této souvislosti se objevily i úvahy o zřízení rozsáhlých srovnávacích databází, které by výrazně zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného uplatnění nové metody. Jako první na světě byla v roce 1995 zřízena Národní databáze DNA ve Velké Británii. Na mezinárodní úrovni bylo rozhodnuto o zřizování národních databází DNA v roce 1997 a toto politické rozhodnutí bylo zakotveno rezolucí Rady Evropy č. 193/1997. Z praktických důvodů je třeba, aby vznikající databáze DNA byly vzájemně kompatibilní a mohlo docházet k porovnávání jednotlivých genetických profilů v nich obsažených. Tomu výrazně napomáhá databázový systém CODIS (Combined DNA Analysis System), který vyvinula americká FBI jako databázový software genetických profilů speciálně pro kriminalistické účely a policejním sborům cizích států je na základě vzájemných dohod poskytuje bezplatně. Díky tomu je tento systém ve světě nejrozšířenější.

Národní databáze DNA (Velká Británie)

Právní užití DNA v policejní praxi představoval ve Velké Británii tzv. Police and Criminal Evidence Act 1984 (PACE). Na základě tohoto zákona získala policie právo odebírat vzorky DNA a jednotlivé profily porovnávat s těmi, které byly nalezeny na místě dosud nevyřešených trestných činů. K vytvoření první databáze DNA došlo v roce 1995, kdy byla zřízena tzv. Databáze DNA v Anglii a Walesu, do které byla vkládána DNA obžalovaných nebo již odsouzených osob. Již v roce 1996 byly schváleny dvě zásadní změny ve fungování databáze, které ve svém důsledku umožnily vznik jednotné Národní databáze DNA Velké Británie – bylo umožněno spekulativní porovnávání profilů DNA s cílem najít shodu s již existujícími policejními záznamy, a to nejen v Anglii a Walesu, ale v celé Velké Británii, a dále bylo umožněno křížové prohledávání všech lokálních databází DNA. Ve Skotsku a Severním Irsku byly samostatné databáze DNA zřízeny v průběhu roku 1996, kvůli technickým a legislativním překážkám však zpočátku nebyly propojeny s Národní databází DNA. Skotská databáze byla s Národní databází propojena na konci roku 1997, v Severním Irsku k tomu došlo až v roce 2005.

K závažné změně ve fungování Národní databáze DNA došlo v roce 2001, kdy v Anglii a Walesu vstoupil v platnost zákon, na jehož základě začala být v Národní databázi ukládána DNA osob obviněných ze spáchání trestného činu, bez ohledu na to, zda byly tyto osoby posléze osvobozeny. V dubnu 2004 pak bylo toto pravidlo dále rozšířeno a k odběru DNA a jejímu uložení do Národní databáze DNA nyní v Anglii a Walesu dochází již v souvislosti se zatčením (výjimkou jsou pouze ty nejmenší přestupky). V mnoha případech pak ani není vzneseno obvinění, avšak DNA dané osoby již v Národní databázi zůstává. Poněkud jiná je situace ve Skotsku, kde dosud platí zákon, podle kterého je do Národní databáze vkládána pouze DNA osob obžalovaných nebo již odsouzených. I tady se však připravuje legislativní změna, která umožní, aby byly do Národní databáze DNA vkládány informace o osobách, které byly obviněny ze závažných sexuálních či násilných trestných činů. I v případě, že tito lidé nakonec uslyší osvobozující rozsudek, jejich DNA bude v Národní databáze uložena po dobu 5 let.

Všechny záznamy v Národní databázi DNA jsou identifikovány pomocí čárového kódu a navíc obsahují údaje o nositeli příslušné DNA (jméno, datum narození, etnický původ a pohlaví), policejní složce, která příslušný vzorek odebrala, laboratoři, která ho zpracovala, a informace o druhu vzorku a metodě, která byla použita k získání DNA profilu.

Podle policejních statistik došlo po vytvoření této databáze k výraznému zvýšení úspěšnosti britské policie při odhalování trestných činů z 24% na 43%. I proto má celý projekt poměrně rozsáhlou podporu mezi politiky i veřejností. V dubnu 2004 potom díky této veřejné podpoře získala britská policie v oblasti identifikace s pomocí DNA nové rozsáhlé pravomoci, neboť může odebírat vzorky DNA komukoli, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, a to i bez jeho souhlasu. Nemusíte být odsouzeni, dokonce ani obviněni. Stačí, že jste se pohybovali na místě trestného činu. Díky tomu množství vzorků DNA v databázi rychle roste a na konci roku 2005 již databáze obsahovala cca 3,5 milionu genetických profilů odsouzených osob a 264.000 vzorků získaných na místě činu. V databázi jsou zahrnuty i genetické profily dětí, protože hranice trestní zodpovědnosti je ve Velké Británii stanovena na věk 10 let. Podíl dětí, tj. osob mladších 15 let, na celkovém počtu genetických profilů v databázi činil na konci roku 2005 cca. 7%.

V procentuálním vyjádření zahrnovala databáze v prosinci roku 2005 5,2% populace Velké Británie, což je nejvyšší podíl z počtu obyvatel daného státu na světě. Průměr zemí EU byl pouze 1,13% a v USA zahrnovala na konci roku 2005 národní databáze DNA pouze 0,5% populace. Jak ale roste množství a komplexnost celé databáze, stává se stále aktuálnější i otázka jejího zabezpečení. Již objevitel metody identifikace s pomocí DNA Alec Jeffreys navrhoval, aby na databázi dohlížel nezávislý dozorový orgán. Získané vzorky DNA měly být po provedení srovnávacích testů zničeny, aby se nikdo nepovolaný nemohl dostat k obsaženým genetickým informacím. A sama policie se měla identitu usvědčeného pachatele dozvědět až u soudu. Tato navrhovaná opatření však nebyla realizována. Varujícím dojmem proto působí zprávy z nedávné minulosti, že britská policie využívala k analýze vzorků DNA zatčených osob soukromé společnosti LGC. Tato společnost po provedení testů předávala získané informace do Národního registru, ale ponechávala si kopie získaných vzorků DNA spolu s vysoce osobními údaji o jejich majitelích včetně jména, věku, barvy pleti či adresy bydliště. Zároveň se objevily informace o tom, že ministerstvo vnitra dalo povolení k velmi kontroverzní studii, která se měla na základě vzorků DNA z policejních databází pokusit zjistit, zda lze s pomocí těchto vzorků předvídat etnický původ nebo barvu kůže podezřelého.

Systém CODIS

Již krátce po objevu možnosti využití DNA pro potřeby kriminalistů se o tuto metodu začala zajímat americká FBI. V roce 1990 byl pro potřeby 14 států USA a místních laboratoří spuštěn jako pilotní projekt databázový systém CODIS, který představuje sofistikované řešení potřeby existence srovnávací databáze genetických profilů pro potřeby kriminalistické praxe. Protože se v průběhu krátké doby prokázala užitečnost tohoto systému, bylo rozhodnuto o vybudování národní databáze DNA. Tímto úkolem byla na základě DNA Identification Act (Zákon o identifikaci s využitím DNA) v roce 1994 pověřena právě FBI. Národní databáze byla plně zprovozněna v roce 1998 a představuje nejvyšší hierarchickou úroveň systému CODIS. Nižšími hierarchickými úrovněmi systému jsou pak státní, resp. místní databáze DNA. V tuto chvíli je do systému CODIS zapojeno všech 50 států USA, FBI a také americká armáda.

Systém CODIS rozděluje získané genetické profily do dvou dílčích databází. V první z nich, tzv. forenzní databázi, jsou obsaženy biologické vzorky získané na místě činu, v druhé, tzv. databázi odsouzených, jsou pak obsaženy genetické profily osob odsouzených za těžké zločiny, kdy v poslední době je možné sledovat snahu řady států zahrnout do této databáze i odsouzené za méně těžké zločiny. Pokud systém CODIS detekuje možnou shodu mezi genetickými profily obsaženými ve forenzní databázi a databázi odsouzených, prověří záznamy kvalifikovaní laboranti, aby možnou shodu profilů potvrdili nebo naopak vyvrátili. Pravděpodobnost, že bude takováto shoda identifikována je samozřejmě v souvislosti s rostoucím množstvím záznamů v databázi odsouzených stále větší. Podle posledních údajů ze srpna roku 2006 obsahuje forenzní databáze cca 148 tisíc profilů, ale databáze odsouzených pachatelů zahrnuje již více než 3,5 milionu genetických profilů. Národní databáze DNA v USA je tak spolu s Národní databází DNA Velké Británie v tuto chvíli největší na světě.

Národní databáze DNA v České republice

V České republice byla metoda identifikace osob pomocí DNA poprvé využita v roce 1992. S postupným šířením této metody začala i česká policie prosazovat možnost vytvořit centrální databázi DNA. Právní základ tomu poskytla ustanovení zákona o Policii ČR a Trestního řádu, v roce 2002 pak byl na jejich základě vydán Závazný pokyn policejního prezidenta č. 88/2002 k naplňování, provozování a využívání Národní databáze DNA. Tato databáze obsahuje profily DNA získané na místech dosud neobjasněných trestných činů a osob, které byly odsouzeny pro spáchání zvláště závažných trestných činů nebo proti nim bylo pro tyto trestné činy vedeno trestní stíhání. Dále jsou v databázi uloženy genetické profily osob obviněných ze spáchání trestného činu a nalezených osob, po kterých bylo vyhlášeno pátrání a které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. V tomto případě ale platí omezení, že policie smí zjišťovat jejich genetický profil pouze v případě, kdy nemůže jiným způsobem získat jejich osobní údaje, umožňující budoucí identifikaci. V neposlední řadě pak Národní databáze DNA obsahuje i genetické profily mrtvol, kosterních nálezů a zbytků lidských těl neznámé totožnosti. Je proto třeba zdůraznit, že Závazný pokyn policejního prezidenta ani jiný právní předpis neumožňuje Policii ČR odebírat biologický materiál a zjišťovat genetický profil všech obviněných a podezřelých osob. V § 114 odst. 2 Trestního řádu je ale uvedeno, že „Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení.“ V uvedeném ustanovení je uveden termín „osoba, o kterou jde“. Tou může být zejména obviněný, ale také poškozený nebo svědek. Protože odběr biologického materiálu je umožněn jen v případě, kdy je to nutné k provádění důkazu, neumožňuje však ani tento paragraf zařazení genetického profilu všech obviněných do Národní databáze DNA. Za určitých okolností ale může být do Národní databáze DNA zařazen genetický profil osoby, která v trestním řízení vystupuje jako poškozený nebo dokonce pouze jako svědek. V rámci prověřování a objasňování trestné činnosti jsou totiž odebírány i biologické vzorky dalších osob. Tyto genetické profily slouží k porovnání v rámci systému CODIS a nestávají se součástí Národní databáze, pokud pro to nevznikne jiný důvod. O tomto důvodu rozhoduje policie v rámci vyšetřování (např. je rozhodnuto o trestním stíhání dané osoby).

K odběru biologického materiálu dochází na všech služebnách Policie ČR, avšak k přečtení genetického profilu a následným expertízám je určen Kriminalistický ústav v Praze a jeho regionální pracoviště. Odběr vzorků se většinou provádí formou stěru slin ústní dutiny. 25. května 2006 byl ale Parlamentem ČR schválen zákon č. 321/2006 Sb., kterým se mění zákon o Policii ČR. Tento zákon doplnil do §42 e odstavec 3, který říká, že Nelze-li úkon podle odstavce 1 pro odpor osoby provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je policista po předchozí marné výzvě oprávněn tento odpor překonat. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu." Tímto ustanovením tedy Policie ČR získala právo provést v oprávněných případech odběr biologického materiálu násilím.

[Jan Folda]
Únor 2007

zdroje:

HOŘEJŠÍ, Tomáš. Vaši DNA, prosím. Euro. 3.4.2006, č. 14, s. 30-33

HOŘEJŠÍ, Tomáš. Prvenství patří Britům. Euro. 3.4.2006, č. 14, s. 34.

MACHOVÁ-POLÁKOVÁ, Kateřina. Jsem biodetektiv, jmenuji se DNA a usvědčím každého [online]. 2005, 1.6.2005 [cit. 2006-09-30]. Dostupný z WWW:
http://technet.idnes.cz/tec_technika.asp?r=tec_checktech&c=A050524_112018_tec_byznys_kuz

ŠIMKOVÁ, Radka. Legislativní problémy národní databáze DNA [online]. 2003 [cit.2006-09-29]. Dostupný z WWW: http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2003/03_03/simkova.html

Británie plánuje vytvoření genetické databáze. Psychiatrie : Časopis pro moderní psychiatrii [online]. 2004, roč. 8, č. 1 [cit. 2006-09-29]. Dostupný z WWW: http://www.tigis.cz/PSYCHIAT/psych104/Obsah_f.htm.

http://en.wikipedia.org/wiki/UK_National_DNA_Database

http://en.wikipedia.org/wiki/Combined_DNA_Index_System

http://www.forensic.gov.uk/

http://www.dna.gov/audiences/investigators/know

http://www.privacy.org

http://www.epic.org

http://www.edri.org

http://www.fbi.gov/hq/lab/codis/index1.htm

http://www.homeoffice.gov.uk/science-research/using-science/dna-database/

 

Zobrazit aktuální dokumenty | archiv dokumentů | dokumenty včetně archivu

 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém