Tehdejší dokument reflektoval především prudký nárůst moderních
technologií, které, se všemi vymoženostmi a ulehčeními každodenního života,
s sebou zároveň přinášely ohrožení pro soukromí obyčejného člověka. Automatizované
zpracování obrovského množství osobních údajů velkými společnostmi a
institucemi doprovázelo stále více úniků a zneužití těchto dat, což mohlo kromě
relativně drobných nepříjemností přinášet i zásadnější dopady na životy lidí.
V současné době, ve které se naše životy čím dál intenzivněji
odehrávají v online světě internetu, je odkaz tohoto významného data možná
aktuálnější než kdy dříve.
Nezbytnost efektivního právního rámce, díky kterému je možné dovolat se
vlastního práva na soukromí, zažívá svět doslova v přímém přenosu během
současné pandemie COVID-19. Dobře míněná opatření v rámci boje proti této
nemoci s sebou přinášejí mnohdy značná rizika pro ochranu osobních údajů. Tato
opatření je vždy nutno velmi pečlivě posuzovat z hlediska vyvážení chráněných
zájmů (ochrana života a zdraví vs. ochrana soukromí), efektivity a rizika
zneužitelnosti vytvořených prostředků.
Velký respekt napříč nejen českou společností si získává obecné nařízení
(GDPR). Právní norma, která ochranu osobních údajů upravuje, ještě lépe
odpovídá nadnárodnímu rámci ochrany osobních údajů v zemích Evropské unie a v
mnohem větší míře se stává vzorem také pro další státy mimo evropskou
sedmadvacítku.
