Úřad pro ochranu osobních údajů

K předmětu řízení lze konstatovat následující. Podle § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb. je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. K tomu je třeba uvést, že přestože byla osoba nezletilé poškozené v předmětném článku identifikována přímo pouze uvedením věku a pohlaví, a to včetně uvedení dalších podrobností projednávaného případu a dopadů předmětného jednání na poškozenou v psychické rovině, došlo k její nepřímé identifikaci, a to prostřednictvím zveřejnění jména, příjmení, místa bydliště její matky a informace o tom, že její dcera měla být osobou znásilněnou, v příspěvku uživatele připojenému v diskusi k předmětnému článku. Dle názoru správního orgánu se tedy nepochybně jedná o osobní údaje ve smyslu citovaného ustanovení zákona, neboť nezletilou poškozenou bylo nepochybně možné na základě zveřejněných informací identifikovat.

Účastník řízení je správcem osobních údajů subjektů údajů takto sem vložených ve smyslu § 4 písm. j) zákona č. 101/2000 Sb., jelikož jako poskytovatel služby informační společnosti ve smyslu zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, tj. provozovatel internetového portálu, na který jsou účastníkem řízení vkládány zpravodajské články a k těmto článkům diskusní příspěvky jednotlivými uživateli, určuje účel a prostředky zpracování a odpovídá za něj. Jeho odpovědnost je však, na rozdíl od jiných způsobů zpracování osobních údajů, částečně omezena zvláštní právní úpravou, konkrétně zákonem č. 480/2004 Sb.

Podle § 8b odst. 2 trestního řádu nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného, který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního zákoníku), některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až 162 trestního zákoníku), trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193 trestního zákoníku), trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku). Ze spisového materiálu je zřejmé, že v daném případě se jedná o nezletilou poškozenou, přičemž na základě zveřejněných údajů je možné bez pochybností zjistit její totožnost, a to vzhledem k uvedení jména, příjmení a místa bydliště její matky. Vzhledem k tomu, že se současně jednalo o poškozenou trestným činem, který je v § 8b odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb. vyjmenován, je nutno konstatovat, že byly splněny obě podmínky, které toto ustanovení stanoví pouze alternativně.

Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 480/2004 Sb. poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.

Jak sám účastník řízení uvedl ve svém vyjádření, právní úpravu obsaženou v zákoně č. 480/2004 Sb. je třeba považovat za lex specialis vůči zákonu č. 101/2000 Sb. Podle § 6 zákona č. 480/2004 Sb. poskytovatelé služeb informační společnosti nejsou povinni dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, popř. aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Nicméně zákon č. 480/2004 Sb. v § 5 odst. 1 stanoví rozhodný okamžik pro nástup odpovědnosti poskytovatele služby, tj. v případě písm. b) tohoto ustanovení, které je třeba aplikovat v tomto případě, se jedná o okamžik, kdy se poskytovatel služby prokazatelně dozvěděl o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele.

K argumentaci účastníka řízení obsažené v jeho vyjádření, v níž odkázal na znění čl. 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, přičemž uvedl, že § 5 zákona č. 480/2004 Sb. není ustanovením, které může založit odpovědnost poskytovatele služby, ale naopak ustanovením, které má omezovat odpovědnost poskytovatele v případě, že by ji bylo možno dovodit z jiných (obecných) právních předpisů, je třeba uvést následující. Článek 14 výše uvedené směrnice, který upravuje shromažďování informací, stanoví v bodě 1 povinnost členským státům zajistit, aby v případě služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby, nebyl poskytovatel služby odpovědný za informace ukládané na žádost příjemce, pokud dle písm. a) poskytovatel nebyl účinně seznámen s protiprávní činností nebo informací a ani s ohledem na nárok na náhradu škody si není vědom skutečností nebo okolností, z nichž by byla zjevná protiprávní činnost nebo informace, nebo dle písm. b) poskytovatel, jakmile se o tomto dozvěděl, jednal s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup. V souladu s názorem účastníka řízení lze konstatovat, že předmětná směrnice, která byla promítnuta do české právní úpravy v § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 480/2004 Sb., omezuje odpovědnost poskytovatele služby, nicméně tuto nevylučuje, pouze stanoví rozhodný okamžik pro nástup odpovědnosti poskytovatele služby, jak již bylo uvedeno výše. Povinnost nezveřejňovat informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného v rámci trestního řízení a z ní plynoucí odpovědnost za takovéto zveřejnění je založena jinými právními předpisy, tj. v daném případě trestním řádem a zákonem č. 101/2000 Sb.

Upozornění na protiprávní povahu příspěvku uživatele obsažené v žádosti policejního orgánu ze dne 23. února 2012 lze v daném případě považovat za dostatečné, a to i přesto, že je zde uveden pouze odkaz na ustanovení § 158 odst. 1 trestního řádu, které je obsaženo v hlavě deváté trestního řádu upravující postup před zahájením trestního stíhání. Předmětné ustanovení mimo jiné stanoví, že policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele. Policejní orgán v žádosti uvedl, že je ve věci, tj. ve vztahu k vkladateli příspěvku prováděno šetření, a to vzhledem k trestnímu oznámení podanému paní X. Y., tj. byly jím prováděny úkony předcházející zahájení trestního stíhání, které mohly vyústit v závěr o spáchání trestného činu. Na základě výše uvedeného nelze tedy přistoupit na tvrzení účastníka řízení, že v dané věci nebyl prokazatelně upozorněn na protiprávní povahu daného příspěvku s tím, že údaje o vkladateli byly pouze vyhledány v technické databázi, a to tím spíš, že předmětnou žádost vyřizovala osoba s právním vzděláním.

Skutečnost, zda byl účastník řízení vyrozuměn paní X. Y. o protiprávní povaze příspěvku, tj. zda tato požádala, či nepožádala o jeho odstranění, není tedy vzhledem k výše uvedenému relevantní. „Žádost o pomoc“ byla účastníku řízení prokazatelně doručena dne 24. února 2012, přičemž tento neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění informací umožňujících zjištění poškozené v rámci trestního řízení. K odstranění předmětného příspěvku účastníkem řízení, jak sám uvádí, došlo až dne následujícího po doručení oznámení správního orgánu o zahájení řízení v předmětné věci, tj. dne 22. ledna 2013. Tedy téměř po 11 měsících od chvíle, kdy byl účastník řízení prokazatelně upozorněn na protiprávní povahu předmětného příspěvku policejním orgánem.

Podle § 45a odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným právním předpisem, přičemž dle odst. 3 téhož ustanovení se za tento správní delikt spáchaný tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem uloží pokuta do 5 000 000 Kč. Předmětné ustanovení stanoví zákaz zveřejnění osobních údajů, přičemž není třeba, aby tyto údaje zveřejnila přímo právnická osoba, jelikož v daném případě se jedná o objektivní odpovědnost právnické osoby, tj. bez ohledu na zavinění. Liberační důvod je upraven v § 46 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., který stanoví, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila, což ze spisového materiálu, ani z vyjádření účastníka řízení nevyplývá. Tím, že účastník řízení jako správce osobních údajů subjektů údajů zveřejněných na internetovém portálu umožňuje jednotlivým uživatelům komentovat jím zveřejněné zpravodajské články, je odpovědný za zde neoprávněně zveřejněné údaje, a to od okamžiku, kdy se o jejich protiprávní povaze prokazatelně dozvěděl. V daném případě je zřejmé, že účastníkem řízení byl porušen zákaz zveřejnění informací umožňující zjištění totožnosti poškozené v rámci trestního řízení stanovený v § 8b odst. 2 trestního řádu, jelikož neodstranil, resp. neznepřístupnil informace o matce poškozené obsažené v předmětném příspěvku.

sp. zn. UOOU-00171/13