Úřad pro ochranu osobních údajů

K předmětu tohoto řízení lze konstatovat, že okresní soud je správcem osobních údajů zpracovávaných v souvislosti s výkonem jeho činnosti, tj. i v rámci spisové dokumentace. Dále je nutno konstatovat, že obviněný měl z titulu své funkce při vyřizování odpovědi na stížnost města povinnost stanovenou v § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., tedy měl jako zaměstnanec správce povinnost zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů.

Osobním údaje je podle § 4 písm. a) zákona č 101/2000 Sb. jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Informace v rozsahu jméno, příjmení, datum narození jsou nepochybně identifikační osobní údaje. Informace o skutku spáchaném na poškozené je ve spojení s těmito dalšími údaji také osobním údajem, neboť se vztahuje k jednoznačně identifikované oběti trestného činu. Navíc, jak je třeba zdůraznit, se v části popisu skutku jedná o citlivé údaje ve smyslu § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb. vypovídající o jejím zdravotním stavu a sexuálním životě.

Správní orgán se předně zabýval tvrzením obviněného týkajícím se vyloučení aplikace zákona č. 101/2000 Sb. na jeho jednání. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. se tento zákon vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby. Z uvedeného je tedy zřejmé, že i na zpracování osobních údajů v rámci činnosti soudů se zákon č. 101/2000 Sb. aplikuje, a to v celém rozsahu; s výjimkou upravenou v § 3 odst. 6 písm. d) uvedeného zákona, podle kterého se ustanovení § 5 odst. 1 a § 11 a 12 nepoužijí pro zpracování osobních údajů nezbytných pro plnění povinností správce stanovených zvláštními zákony pro zajištění předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů. Pokud se však týká povinnosti mlčenlivosti stanovené v § 15 zákona č. 101/2000 Sb., žádné takové ustanovení, které by vylučovalo působnost Úřadu pro ochranu osobních údajů v této věci, neexistuje. Žádné relevantní ustanovení přitom není obsaženo ani v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a tudíž i jednání obviněného, jako soudce, podléhá povinnostem stanoveným pro zpracování osobních údajů, včetně povinnosti mlčenlivosti. Rovněž tak nelze uvažovat o vyloučení aplikace zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, neboť na účastníka řízení se nevztahuje výjimka z osobní působnosti tohoto zákona vyjádřená v § 10.

Obviněný je jako soudce vázán povinností mlčenlivosti i podle § 81 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., dle kterého je povinen i po zániku soudcovské funkce zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, ledaže by byl této povinnosti zproštěn zvláštním právním předpisem nebo osobou k tomu povolanou. V tomto ohledu je zjevné, že zákon č. 6/2002 Sb. vztahuje povinnost mlčenlivosti na všechno, o čem se soudce dozvěděl v souvislosti s výkonem své činnosti, tedy nikoli pouze na osobní údaje. Aplikace obou zmiňovaných předpisů se vzájemně nevylučuje a obviněný se nemůže zprostit své odpovědnosti za přestupek podle zákona č. 101/2000 Sb. odkazem na existenci další obdobné povinnosti, kterou je povinen dodržovat z titulu výkonu své funkce. Jinak řečeno, pro povinnost mlčenlivosti v oblasti ochrany osobních údajů je třeba považovat zákon č. 101/2000 Sb. za lex specialis vůči obecné právní úpravě provedené zákonem č. 6/2002 Sb.

sp. zn. UOOU-01523/13