Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

GDPR telefonní linka

Základní odkazy


Cesta: Titulní stránka

 

K porušení povinnosti mlčenlivosti v souvislosti se zveřejněním osobních údajů svědků

 

 
 

Správní orgán se předně zabýval otázkou, zda jsou informace obsažené v protokolech o výsleších osobními údaji. Za osobní údaj se podle § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb. považuje jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Informace o tom, že osoba podala výpověď jako svědek a rovněž tak obsah této výpovědi jsou přitom také osobním údajem vypovídajícím právě o těchto skutečnostech; blíže popisují subjekt údajů, tedy se jej týkají. Současně je nutno zdůraznit, že i v případě použití „pouhé“ kombinace jména, příjmení a obsahu výpovědi se jedná o osobní údaje, neboť naplňují zákonnou definici, tedy subjekt údajů je na jejich základě určitelný, neboť existuje skupina osob, která jej může i pouze na základě tohoto rozsahu informací identifikovat.

Ustanovení § 15 zákona č. 101/2000 Sb. stanoví, že zaměstnanci správce nebo zpracovatele, jiné fyzické osoby, které zpracovávají osobní údaje na základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, a další osoby, které v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění a povinností přicházejí do styku s osobními údaji u správce nebo zpracovatele, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení zaměstnání nebo příslušných prací. Na obviněnou pak tato povinnost dopadá jako na osobu, která v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění a povinností přišla do styku s osobními údaji u orgánů činných v trestním řízení, neboť správcem osobních údajů ve smyslu § 4 písm. j) zákona č. 101/2000 Sb. je v tomto případě Policie České republiky. Porušení této povinnosti a vymezení postavení obviněné v trestním řízení, ve kterém se měla tohoto porušení dopustit, je pak jasně popsáno ve skutkové podstatě přestupku uvedené v § 44 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., dle kterého fyzická osoba, která v rámci plnění zvláštním zákonem uložených oprávnění a povinností přichází u správce nebo zpracovatele do styku s osobními údaji, se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti. Ve vztahu k osobním údajům vymezeným ve výroku tohoto rozhodnutí pak obviněná tuto povinnost mlčenlivosti porušila právě tím, že dala přímý pokyn ke zveřejnění těchto údajů prostřednictvím svých webových stránek. Tím tyto údaje zpřístupnila v podstatě neomezenému počtu uživatelů internetu.

Pokud se týká vztahu povinnosti uložené § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. a § 8b (ve spojení s § 8a) trestního řádu, konstatuje správní orgán, že úprava provedená § 8b trestního řádu je sice užší, resp. základní ve vztahu k informacím o osobách zúčastněných na trestním řízení, avšak zakazuje v přípravném řízení „pouze“ dále poskytnout (k poskytnutí může dojít samozřejmě i zveřejněním) informace umožňující zjištění totožnosti vyjmenovaných osob (osoby, proti které se trestní řízení vede, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka). Naproti tomu povinnost mlčenlivosti podle § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. je širší, když se vztahuje na veškeré osobní údaje, které byly konkrétní osobě poskytnuty, resp. se kterými přišla u správce či zpracovatele do styku. S ohledem na skutečnost, že obviněná zveřejnila kompletní obsah výpovědí svědků a obviněného v trestním řízení (což jsou, jak je uvedeno výše, také osobní údaje), a nikoliv pouze informace umožňující zjištění jejich totožnosti, posuzoval správní orgán její jednání jako porušení povinnosti mlčenlivosti dle § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. Při tomto posouzení bral v úvahu též jasně vyjádřenou pohnutku obžalované, tj. zprostředkovat veřejnosti právě obsahy učiněných výpovědí a nikoli identifikovat obviněného a vyslechnuté svědky.

Správní orgán se v souvislosti s jednáním obviněné zabýval také ustanovením § 209 trestního řádu ve vztahu k uložené povinnosti mlčenlivosti dle § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. i ve vztahu k zákazu zveřejnit informace o osobách zúčastněných na trestním řízení vyjádřeném v § 8a a násl. tohoto zákona. Podle věty první § 209 trestního řádu předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Hlavním důvodem takového postupu je „aby výpověď svědka a tím i její důkazní hodnota nebyla nepříznivě ovlivněna jednak předchozím průběhem hlavního líčení a jednak osobou obžalovaného“, a proto předseda senátu „po zahájení a zjištění totožnosti osob, které byly k hlavnímu líčení předvolány jako svědci, učiní opatření, aby tyto osoby ještě před přednesením obžaloby opustily jednací síň“ (Šámal, P. a kolektiv, Trestní řád, komentář – díl II, 5. vydání, str. 1598). Z uvedeného je zřejmá snaha zákonodárce zamezit ovlivnění výpovědí jednotlivých svědků, kteří se tak nemohou vzájemně seznamovat s obsahem svých výpovědí (tj. osobních údajů) a v závislosti na tom je následně měnit nebo přizpůsobovat. Obdobný úmysl je pak proveden § 8a a násl. trestního řádu, které limitují možnost poskytování informací o činnosti orgánů činných v trestním řízení veřejnosti tím, aby nebylo ohroženo objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Ke stejnému důsledku vede i uložení povinnosti mlčenlivosti podle zákona č. 101/2000 Sb. Úmysl zákonodárce vést výslechy svědků odděleně a nezávisle i od výslechu obviněného by pak byl zcela zřejmě ohrožen a postrádal by smysl v případě, že by bylo bez jakýchkoli limitů umožněno zveřejňovat obsahy svědeckých výpovědí učiněných v přípravném řízení.

K námitce právního zástupce obviněné, že primárním účelem listin získaných při nahlédnutí do spisu trestního řízení, nebo jinak získaných v rámci tohoto řízení, je jejich zveřejnění, správní orgán uvádí, že vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že minimálně obsah protokolů, které obsahují osobní údaje jiných osob, k tomuto účelu určen není. Naopak jsou všechny osobní údaje, tj. včetně obsahu výpovědí, chráněny jak zákonem č. 101/2000 Sb. (§ 15 odst. 1), trestním řádem (§ 8a a § 8b) i Listinou základních práv a svobod (čl. 10). Rovněž nelze dovodit tuto skutečnost z předpokladu, že řízení před soudem je ve své podstatě veřejné, neboť k této fázi trestní řízení vedené s obviněnou v době zveřejnění protokolů nedospělo.

Správní orgán přitom nijak nezpochybňuje to, že obviněná má právo získat informace nezbytné k tomu, aby mohla uplatňovat svá práva v průběhu trestního řízení. Na druhé straně zde existuje zcela jasně stanovené zákonné omezení (§ 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., povinnost mlčenlivosti o osobních údajích, a § 8b trestního řádu, použití získaných informací pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností), které toto její právo limituje, a to právě za účelem ochrany práv a svobod druhých, tj. v tomto konkrétním případě svědků a spoluobviněného.

sp. zn. UOOU-07100/13

 
Zodpovídá: PhDr. David Pavlát
Vytvořeno / změněno: 18.6.2014 / 18.6.2014

 
 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém