Úřad pro ochranu osobních údajů

Přehled platných rozhodnutí Komise lze nalézt na webové stránce Evropské komise nebo na webové stránce Úřadu v rubrice Předávání založené na rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany osobních údajů.

Lze považovat země, které podepsaly a ratifikovaly Úmluvu č. 108 Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat z roku 1981, za bezpečné země s odpovídající úrovní ochrany osobních údajů?

Bezpečné třetí země, které zajišťují odpovídající úroveň ochrany osobních údajů, jsou podle čl. 45 odst. 1 obecného nařízení pouze ty země, které disponují platným rozhodnutím Evropské komise o odpovídající úrovni ochrany osobních údajů.

Ratifikace Úmluvy č. 108 Rady Evropy proto sama o sobě neznamená, že daná země zajišťuje předávaným údajům odpovídající úroveň ochrany.

Evropská komise pouze při rozhodování o tom, zda třetí země zajišťuje odpovídající úroveň ochrany, bude kromě jiných hledisek zohledňovat rovněž přistoupení dané třetí země k Úmluvě č. 108 a k jejímu dodatkovému protokolu [čl. 45 odst. 2 písm. c) GDPR a recitál 105].

Ve kterých zvláštních případech musí správce osobních údajů před předáním osobních údajů do třetích zemí žádat Úřad o povolení předání nebo Úřad o předání informovat?

Povolení Úřadu k předání osobních údajů je  nutné pouze v případech, kdy správce hodlá předání realizovat na základě nestandardních nástrojů pro vytvoření vhodných záruk podle GDPR (tzn. nestandardní smluvní doložky; správní ujednání mezi orgány veřejné moci nebo veřejnými subjekty, která zahrnují vymahatelná a účinná práva subjektů údajů). I v těchto neobvyklých případech se spíše než o povolení předání jedná o schválení nestandardního nástroje pro předávání osobních údajů, které vyžaduje plné uplatnění mechanismu jednotnosti včetně vydání kladného stanoviska Evropským sborem pro ochranu osobních údajů.

Povinnost informovat Úřad stanoví GDPR pro případy jednorázového předání osobních údajů do třetích zemí omezeného počtu subjektů údajů, pokud je to nezbytné pro účely závažných oprávněných zájmů správce, jež nepřeváží nad zájmy nebo právy a svobodami subjektů údajů, a pokud nelze uplatnit žádnou z výjimek.

Jsou původní standardní smluvní doložky nadále platné? Je třeba v jejich textu nahradit odkazy na směrnici 95/46/ES novými odkazy na obecné nařízení? Kdy Evropská komise vydá nové standardní smluvní doložky odpovídající režimu nařízení?

Ano, standardní smluvní doložky přijaté rozhodnutími Evropské komise ještě v režimu směrnice 95/46/ES nadále platí a poskytují tedy pro předání osobních údajů  vhodné záruky.

Rozhodnutí Komise o standardních smluvních doložkách zůstávají v platnosti, dokud Komise nerozhodne jinak.

Zároveň v textech standardních smluvních doložek uvedené odkazy na zrušenou směrnici 95/46/ES jsou považovány za odkazy na obecné nařízení, takže tyto texty není nutné z tohoto důvodu jakkoliv upravovat.

Evropská komise si uvědomuje urgentní potřebu přizpůsobit standardní smluvní doložky novému nařízení. Nicméně i z důvodu dosud nerozhodnuté předběžné otázky, kterou nedávno předložil irský Nejvyšší soud Evropskému soudnímu dvoru v kauze známé pod názvem Schrems II, a jejíž řešení může výrazně ovlivnit výklad odpovídající úrovně ochrany osobních údajů a standardních smluvních doložek, nelze před vyřešením této předběžné otázky očekávat od Komise v tomto směru žádnou akci.

Bližší informace lze nalézt na webové stránce Úřadu v rubrice Standardní smluvní doložky.

Musíme při předání osobních údajů zpracovateli do třetí země s nedostatečnou úrovní ochrany osobních údajů podepsat vedle standardních smluvních doložek ještě zpracovatelskou smlouvu?

Smluvní vztah, který ošetří předání osobních údajů zpracovateli do třetí země s nedostatečnou úrovní ochrany osobních údajů, musí zahrnovat jak standardní smluvní doložky podle Rozhodnutí Komise ze dne 5. února 2010 o standardních smluvních doložkách pro předávání osobních údajů zpracovatelům usazeným ve třetích zemích podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, tak i zpracovatelskou smlouvu se všemi náležitostmi vyžadovanými ustanoveními z GDPR.

Může jít přitom buď o dva oddělené smluvní dokumenty, nebo o jeden integrovaný smluvní dokument.

Musejí závazná podniková pravidla (Binding Corporate Rules, BCR) schválená ještě před účinností obecného nařízení znovu projít novým schvalovacím řízením?

Závazná podniková pravidla schválená vedoucím dozorovým úřadem ještě v režimu směrnice 95/46/ES zůstávají v platnosti, dokud je daný vedoucí dozorový úřad nezmění, nenahradí nebo nezruší.

Skupina podniků je přitom povinna k datu účinnosti GDPR uvést schválená závazná podniková pravidla do souladu s nařízením a informovat všechny členy skupiny a prostřednictvím vedoucího dozorového úřadu i dozorové úřady všech členských zemí Evropské unie o relevantních provedených změnách.

Takto upravená závazná podniková pravidla lze používat jako vhodné záruky bez nutnosti absolvování nové schvalovací kooperační procedury.

Bližší informace a odkazy na jednotlivá stanoviska WP29 lze nalézt také na webové stránce Úřadu v rubrice Závazná podniková pravidla.

Je potřeba schválená závazná podniková pravidla (Binding Corporate Rules, BCR) předložit ke schválení dozorovému úřadu v každé členské zemi Evropské unie zvlášť, jak by mohlo vyplývat z čl. 47 odst. 1 GDPR?

Nikoliv. Příslušným dozorovým úřadem uvedeným v čl. 47 odst. 1 GDPR se míní vedoucí dozorový úřad pro závazná podniková pravidla (BCR Lead). V rámci Evropské unie jeden jediný dozorový úřad, určený k vedení schvalovací kooperační procedury a další komunikaci s danou skupinou podniků, jehož navržení je prvním krokem, který musí skupina podniků učinit v rámci žádosti o schválení svých závazných podnikových pravidel.

Schvalovací kooperační procedura je definována stanoviskem WP263 Pracovní dokument vykládající schvalovací proceduru závazných podnikových pravidel pro správce a pro zpracovatele v režimu obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

Výsledkem této schvalovací kooperační procedury je rozhodnutí vedoucího dozorového úřadu pro závazná podniková pravidla o schválení daných závazných podnikových pravidel. Takto schválená závazná podniková pravidla představují vhodné záruky podle obecného nařízení a již nevyžadují žádné zvláštní povolení jiných dotčených dozorových úřadů.

Může správce usazený v Evropské unii předat zpracovávané osobní údaje soudním nebo správním orgánům třetí země na základě jejich přímé žádosti?

Správce osobních údajů nemůže předávat osobní údaje z Evropské unie do třetích zemí soudním nebo správním orgánům třetí země, a to ani na základě GDPR.

Pokud má proběhnout předání osobních údajů v souladu s GDPR, musí být žádost soudního nebo správního orgánu třetí země o předání osobních údajů adresována v souladu s úmluvami o vzájemné právní pomoci nebo jinými mezinárodními dohodami příslušným soudním nebo správním orgánům Evropské unie nebo členského státu Evropské unie, případně jiným subjektům, stanoveným těmito mezinárodními dohodami, které jediné jsou oprávněny v souladu s těmito mezinárodními dohodami k zajištění nezbytných osobních údajů a jejich předání do třetí země.

Stejně tak není možné zaměňovat na jedné straně veřejný zájem, který musí být uznán právem Evropské unie nebo členského státu Evropské unie, a na druhé straně veřejný zájem třetí země. Proto je možné výjimku podle GDPR aplikovat opět pouze v případech, kdy lze veřejný zájem vyvodit z práva Evropské unie nebo členského státu Evropské unie, resp. z mezinárodních dohod, které jsou součástí tohoto práva. Předání osobních údajů pak může být realizováno pouze způsobem daným těmito mezinárodními dohodami.

Bližší informace lze nalézt v Pokynech Evropského sboru pro ochranu osobních údajů k derogacím čl. 49 obecného nařízení, str. 5 a 10.

Může správce osobních údajů, resp. jeho právní zástupce, předat zpracovávané osobní údaje do Spojených států amerických advokátní kanceláři protistrany v rámci tzv. discovery procesu?

V daném případě stejně jako v jiných případech právních úkonů spojených se soudními a správními procesy ve třetích zemích přichází pro předání osobních údajů do třetí země v úvahu pouze výjimka daná ustanovením GDPR, podle níž je předání možné, pokud „je nezbytné pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků“.

Daná výjimka je přitom určena pro případy, ve kterých správce, resp. jeho advokátní kancelář, hodlá předat jím zpracovávané osobní údaje pro obranu svých vlastních zájmů, pro odvrácení hrozby pokuty a v jiných podobných případech, takže předání osobních údajů na základě této výjimky nemůže být vynuceno protistranou, resp. její advokátní kanceláří, ani soudními nebo správními orgány třetí země.

Blíže viz Pokyny Evropského sboru pro ochranu osobních údajů k derogacím čl. 49 obecného nařízení, str. 11.

Jsme cestovní kancelář a za účelem zajištění pobytu našich klientů v zahraničí předáváme osobní údaje klientů spolupracujícím cestovním kancelářím, leteckým společnostem a konkrétním hotelům. Kdo je v takových případech správce osobních údajů a kdo zpracovatel? Jak je třeba ošetřit předání osobních údajů klientů spolupracujícím cestovním kancelářím a hotelům ve třetí zemi?

V případě, že spolupracující cestovní kancelář zpracovává osobní údaje za svými účely a určuje prostředky zpracování, je v souladu s definicí podle GDPR správcem osobních údajů. Také incomingové cestovní kanceláře ve třetí zemi i konkrétní hotely obvykle zpracovávají nezbytné osobní údaje klientů za účely poskytnutí nasmlouvaných služeb v roli samostatných správců osobních údajů. Rovněž letecké společnosti jsou při zpracování nezbytných osobních údajů svých pasažérů za účelem zajištění letecké přepravy těchto pasažérů nepochybně v roli správce osobních údajů.

Obecně platí, že správci osobních údajů jsou při předání osobních údajů do třetích zemí s nedostatečnou úrovní ochrany osobních údajů povinni vytvořit vhodné záruky předávaným osobním údajům ve třetí zemi. Ve výjimečných případech mohou správci předání realizovat na základě některé z výjimek uvedených v čl. 49 odst. 1 písm. a) až g) GDPR.

V Pokynech Evropského sboru pro ochranu osobních údajů k derogacím čl. 49 obecného nařízení je na str. 9 přímo uvedeno, že na předání osobních údajů klientů cestovních kanceláří hotelům a jiným poskytovatelům služeb cestovního ruchu ve třetích zemích nezbytných pro plnění klientské smlouvy lze uplatnit výjimku podle čl. 49 odst. 1 písm. b) GDPR.