Kde najdu
přehled zemí, které jsou považovány za bezpečné z hlediska úrovně poskytované
ochrany a do kterých mohu předávat údaje bez jakéhokoliv omezení?
Z hlediska úrovně poskytované ochrany osobním údajům jsou tzv.
bezpečné třetí země prakticky na úrovni členských států
Evropské unie, resp. Evropského hospodářského prostoru, poněvadž předání do
těchto zemí nevyžaduje ze strany předávajícího správce
osobních údajů, příp. zpracovatele, přijetí žádných dodatečných
opatření.
Lze považovat země, které
podepsaly a ratifikovaly Úmluvu č. 108 Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem
na automatizované zpracování osobních dat z roku 1981, za bezpečné země s
odpovídající úrovní ochrany osobních údajů?
Bezpečné třetí země, které zajišťují odpovídající úroveň ochrany
osobních údajů, jsou podle čl. 45 odst. 1 obecného nařízení pouze ty země,
které disponují platným rozhodnutím Evropské komise o odpovídající
úrovni ochrany osobních údajů.
Ratifikace Úmluvy č. 108 Rady Evropy proto sama o sobě neznamená,
že daná země zajišťuje předávaným údajům odpovídající úroveň ochrany.
Evropská komise pouze při rozhodování o tom, zda třetí země
zajišťuje odpovídající úroveň ochrany, bude kromě jiných hledisek zohledňovat
rovněž přistoupení dané třetí země k Úmluvě č. 108 a k jejímu dodatkovému
protokolu [čl. 45 odst. 2 písm. c) GDPR a recitál 105].
Je v souvislosti s rozsudkem
Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-311/18 Data Protection
Commissioner v. Facebook Ireland Limited a Maximillian Schrems (tzv. Schrems
II) ze dne 16. července 2020, při předávání osobních údajů na základě
standardních smluvních doložek, nutné používání těchto dokumentů hlásit Úřadu
či žádat o jejich schválení?
Nikoliv. Stále dle GDPR platí, že
pokud správce nebo zpracovatel poskytl pro předávání do třetích zemí (USA)
vhodné záruky pomocí standardních smluvních doložek není zapotřebí jakékoli
zvláštní povolení dozorového úřadu ani není povinné tuto skutečnost oznamovat
ÚOOÚ. Úřad rovněž neprovádí revizi či aprobaci smluvních doložek
jednotlivých správců a zpracovatelů.
Správce by měl vždy, když zamýšlí předat osobní údaje do třetí
země, prověřit, zda
vhodné záruky a ochranná opatření v
doložkách skutečně
zajišťují srovnatelnou úroveň ochrany zaručenou
v Unii GDPR a Listinou. Zároveň je třeba vzít v úvahu i relevantní prvky
právního řádu třetí země. Podrobněji v rubrice
Rozsudek SDEU C-311/18 (Schrems II) a jeho důsledky.
Správce by měl řešit s dovozcem údajů konkrétní dopady uvedeného
rozsudku SDEU, navrhovat řešení (např. uložení dat včetně metadat pouze na území
EU, šifrování bez zadních vrátek apod.). Přitom by neměl zapomenout na zásadu
transparentnosti a informovat subjekt údajů o konkrétních opatřeních a
postupech, komu a do jakých zemí jsou údaje zpřístupňovány/předány, za jakých
podmínek, jak jsou jeho údaje chráněny, případně rizika s tím související.
Bližší vyjádření k dané věci zveřejnil Úřad
zde.
Jsme orgán veřejné moci, za jakých podmínek můžeme předávat osobní
údaje jinému orgánu veřejné moci ve třetí zemi?
Podle těchto
pokynů by každá mezinárodní dohoda měla obsahovat výčet a naplňování základních
zásad ochrany osobních údajů (např. by měla jasně uvádět dotčené kategorie
osobních údajů a jejich způsob zpracování, které jsou podle dohody předávány a
zpracovávány, závazek stran přijmout vhodná technická a organizační opatření na
ochranu osobních údajů, povinnost stran zachovávat transparentnost apod.). Dále
by měla zajistit
vymahatelná a účinná práva subjektů údajů. V dohodě by měla být uvedena práva,
která subjekty údajů požívají, včetně konkrétních závazků stran taková práva
zajistit (právo na přístup k osobním údajům,
jejich opravu, výmaz, omezení zpracování subjektům údajů apod.), stanovit
mechanismy, které zajišťují jejich uplatňování v praxi a vhodné nápravy v případě jejich porušení. Chybět by
nemělo ani nastavení podmínek pro další předávání a sdílení údajů přijímacím
veřejným subjektem příjemcům, kteří nejsou vázáni dohodou nebo zajištění
mechanismu dohledu, zda jsou závazky vytvořené mezinárodní dohodou dodržovány.
Jsou stále v platnosti
původní standardní doložky sjednané před přijetím nových standardních doložek
nebo musím uzavřít nové?
Od 27. června 2021 je možné používat
nové
standardní smluvní doložky podle rozhodnutí Komise 2021/914.
Starší smluvní doložky podle rozhodnutí Komise 200/497/ES a 2010/87/ES bylo
možné uzavírat do 27. září 2021. Původní doložky jsou považovány za poskytující
vhodné záruky do 27. prosince 2022, za předpokladu, že operace zpracování,
které jsou předmětem této smlouvy, zůstávají beze změny a že spoléhání se na
tyto doložky zajistí, že se na předávání osobních údajů budou vztahovat vhodné
záruky.
Nejpozději tedy do 27. prosince 2022 bude nutné starší doložky nahradit
novými.
Správce nebo zpracovatel, který zamýšlí
předávat osobní údaje do třetích zemí bude nicméně výhodnější nespoléhat na
starší znění doložek, byť je možné je i nadále využívat, ale zvolit doložky
nové, které reagují na rozhodnutí ESD z července 2020, který zrušil Štít
soukromí (Schrems II), a poskytují propracovanější záruky pro bezpečné
předávání do třetích zemí.
Pokud pro předávání osobních
údajů do třetích zemí zvolím nové standardní smluvní doložky, je to dostatečné
nebo musí ještě přijmout nějaké dodatečné záruky?
Nové
standardní smluvní doložky podle rozhodnutí Komise 2021/914 jsou
jedním z nástrojů pro vytvoření
vhodných záruk ochrany osobních údajů ve třetí zemi s nedostatečnou úrovní
ochrany osobních údajů. Pokud tedy vývozce údajů uzavře s dovozcem údajů
standardní doložky, splní tak svou povinnost vybrat pro předávání do třetí země
některý z bezpečných nástrojů.
Nicméně to samo o sobě nezbavuje smluvní
strany povinnosti provést předem analýzu přiměřenosti s cílem řešit
případné dopady právních předpisů třetí země na dodržování doložek ze strany
dovozce, zejména to, jak vyřídit závazné žádosti orgánů veřejné moci třetí země
týkající se zpřístupnění předávaných osobních údajů. Proto i Komise vybízí ve
svém rozhodnutí o standardních smluvních doložkách správce a zpracovatele
k poskytování dodatečných záruk prostřednictvím smluvních závazků, které
standardní smluvní doložky doplní. Přijetí dodatečných záruk, pokud to bude
nezbytné, budou muset být určeny případ od případu. Evropský sbor přijal
doporučení 1/2020 poskytující vývozcům návod, podle kterého by měly postupovat
při určování konkrétních doplňujících opatření včetně některých příkladů
opatření, která by mohla být zavedena.
Jak by mělo být provedeno hodnocení práva a praxe třetí země uvedené v doložce 14 standardních smluvních doložek (Transfer Impact Assessment)?
Vývozce údajů, nejlépe ve spolupráci s příjemcem údajů, musí analyzovat, zda právní řád třetí země umožňuje příjemci údajů zachovávat záruky, ke kterým se podpisem standardních smluvních doložek zavazuje.
Především se tedy ve svém hodnocení musí zaměřit na konkrétní právní úpravu, kterou se řídí hospodářské odvětví, v rámci kterého k předávání dochází, a v rámci toho pak zvláště na otázku, zda právní řád třetí země neukládá příjemci povinnost vydat či zpřístupnit předané osobní údaje státním orgánům třetí země plošným způsobem, který jde na rámec toho, co je v demokratické společnosti nezbytné a přiměřené k zajištění národní obrany, národní a veřejné bezpečnosti, prevence a vyšetřování trestních činů nebo jiných důležitých, především hospodářských nebo finančních, zájmů státu.
K vyhodnocení otázky, zda právní úprava třetí země jde nad rámec toho, co je nezbytné v demokratické společnosti, je třeba rovněž vyhodnotit, zda povinnost vydat či zpřístupnit předané osobní údaje státním orgánům třetí země respektuje podstatu základních práv a svobod podle Listiny základních práv EU, tedy konkrétně zda pravomoc k přístupu k předaným údajům ze strany státních orgánů třetí země má jasně definovaná pravidla, zda je přiměřená k deklarovaným cílům, zda existuje nezávislý dohled nad výkonem takové pravomoci, a zda má jednotlivec k dispozici, byť třebas až po uzavření vyšetřování, možnost domoci se účinné nápravy včetně náhrady škody.
S ohledem na příjemce údajů, účely zpracování, kategorie údajů je také třeba vyhodnotit, zda dochází v praxi k žádostem státních orgánů k přístupu k předaným údajům v daném odvětví, a zda se tak děje v míře obvyklé v demokratické společnosti; jinými slovy, zda jsou definovaná pravidla přístupu k předaným údajům ze strany státních orgánů skutečně dodržována, případně, při neexistenci takových pravidel, zda existují náznaky toho, že si státní orgány třetí země vynucují přístup k předaným osobním údajům plošným způsobem nad rámec toho, co je obvyklé v demokratické společnosti.
Kdo by měl takové posouzení provést? Má to být příjemce (dovozce údajů), jak je uvedeno v doložce 14 písm. c)?
Povinnost vyhodnotit, zda jsou záruky poskytované standardními smluvními doložkami pro dané předání dostatečné nebo zda je třeba přijmout doplňková opatření, je uložena vývozci osobních údajů.
Dovozce údajů má být v souladu s doložkou 14 písm. c) maximálně nápomocen vývozci údajů při provádění daného hodnocení.
Může vývozce údajů provést posouzení, pokud dovozce údajů nespolupracoval?
Ano. Vývozce takové posouzení před předáním osobních údajů do třetí země provést nejenom může, ale musí.
Jaké zdroje informací by měl dovozce nebo vývozce údajů vzít v úvahu (je-li nucen takové posouzení provést)? např. zprávy mezinárodních institucí a organizací, jako je OSN, Amnesty International nebo jiné, které?
Vedle vlastních právních předpisů třetí země nutných pro vyhodnocení konkrétní právní úpravy hospodářské odvětví, v rámci kterého k předávání dochází, se doporučuje při vyhodnocení praxe přístupu státních orgánů třetí země k předaným osobním údajům vzít v úvahu jednak judikaturu, dále také zprávy nezávislých dozorových nebo parlamentních orgánů třetí země, usnesení a zprávy světových či regionálních mezinárodních organizací typu OSN či Rady Evropy, ale i zprávy vypracované nebo zadané obchodními komorami, podnikatelskými, profesními a oborovými sdruženími, vládními diplomatickými, obchodními a investičními agenturami, akademickými institucemi a organizacemi občanské společnosti vč. nevládních organizací, které poskytují spolehlivé informace o uplatňování právních předpisů v praxi anebo o žádostech státních orgánů o přístup k předaným údajům v daném odvětví, případně i dokumentaci žádostí o přístup k předaným údajům konkrétního dovozce, vypracovanou a potvrzenou jeho vrcholným vedením, jak je uvedeno v pozn. 12 textu standardních smluvních doložek a v příloze 3 doporučení EDPB 1/2020 k opatřením doplňujícím stávající nástroje předávání osobních údajů pro zajištění EU úrovně ochrany osobních údajů.
Uveďte, jaká kritéria musí výše uvedené organizace a zprávy, které připravují, splňovat, aby splnily požadavky uvedené v článku 14.
V případě, že vyhodnocení práva a praxe třetí země přepokládaného doložkou 14 písm. b) pododst. i) a ii) standardních smluvních doložek dojde vývozce údajů k závěru, že příjemce není schopen zachovávat záruky, ke kterým se podpisem standardních smluvních doložek zavazuje, musí vývozce přijmout taková doplňková smluvní, technická anebo organizační opatření ve smyslu doložky 14 písm. b) pododst. iii) standardních smluvních doložek, která zajistí, že příjemce bude schopen naplnit záruky, ke kterým se podpisem standardních smluvních doložek zavazuje. Příklady takových opatření lze nalézt v příloze 2 doporučení EDPB 1/2020 k opatřením doplňujícím stávající nástroje předávání osobních údajů pro zajištění EU úrovně ochrany osobních údajů.
Musíme při předání osobních
údajů zpracovateli do třetí země s nedostatečnou úrovní ochrany osobních údajů
podepsat vedle standardních smluvních doložek ještě zpracovatelskou smlouvu?
Nové
standardní smluvní doložky podle rozhodnutí Komise 2021/914
zahrnují v příslušných modulech náležitosti zpracovatelské smlouvy podle
čl. 28 obecného nařízení, takže uzavřená smlouva, jejíž součástí jsou uvedené
standardní smluvní doložky s pečlivě vypracovanými odpovídajícími
přílohami,
je zároveň nástrojem pro vytvoření vhodných záruk předávání osobních
údajů i zpracovatelskou smlouvou ve smyslu čl. 28 obecného nařízení.
Ve kterých zvláštních
případech musí správce osobních údajů před předáním osobních údajů do třetích
zemí žádat Úřad o povolení předání nebo Úřad o předání informovat?
Povolení Úřadu k předání osobních údajů je nutné pouze v případech, kdy správce
hodlá předání realizovat na základě nestandardních nástrojů pro vytvoření
vhodných záruk podle GDPR (tzn. nestandardní smluvní doložky; správní
ujednání mezi orgány veřejné moci nebo veřejnými subjekty, která zahrnují
vymahatelná a účinná práva subjektů údajů). I v těchto neobvyklých případech se
spíše než o povolení předání jedná o schválení nestandardního
nástroje pro předávání osobních údajů, které vyžaduje plné uplatnění mechanismu
jednotnosti včetně vydání kladného stanoviska Evropským sborem pro ochranu
osobních údajů.
Povinnost informovat Úřad stanoví GDPR pro případy jednorázového
předání osobních údajů do třetích zemí omezeného počtu subjektů údajů, pokud
je to nezbytné pro účely závažných oprávněných zájmů správce, jež nepřeváží
nad zájmy nebo právy a svobodami subjektů údajů, a pokud nelze uplatnit žádnou
z výjimek.
Musejí závazná podniková
pravidla (Binding Corporate Rules, BCR) schválená ještě před účinností obecného
nařízení znovu projít novým schvalovacím řízením?
Závazná podniková pravidla schválená vedoucím dozorovým úřadem
ještě v režimu směrnice 95/46/ES zůstávají v platnosti, dokud
je daný vedoucí dozorový úřad nezmění, nenahradí nebo nezruší.
Skupina podniků je přitom povinna k datu účinnosti GDPR uvést
schválená závazná podniková pravidla do souladu s nařízením a informovat
všechny členy skupiny a prostřednictvím vedoucího dozorového úřadu i dozorové
úřady všech členských zemí Evropské unie o relevantních provedených změnách.
Takto upravená závazná podniková pravidla lze používat jako vhodné
záruky bez nutnosti absolvování nové schvalovací kooperační procedury.
Bližší informace a odkazy na jednotlivá stanoviska WP29 lze nalézt
také na webové stránce Úřadu v rubrice
Závazná podniková pravidla.
Je potřeba schválená závazná
podniková pravidla (Binding Corporate Rules, BCR) předložit ke schválení
dozorovému úřadu v každé členské zemi Evropské unie zvlášť, jak by mohlo
vyplývat z čl. 47 odst. 1 GDPR?
Nikoliv. Příslušným dozorovým úřadem uvedeným v čl. 47 odst. 1
GDPR se míní vedoucí dozorový úřad pro závazná podniková pravidla (BCR
Lead). V rámci Evropské unie jeden jediný dozorový úřad, určený k vedení
schvalovací kooperační procedury a další komunikaci s danou skupinou podniků,
jehož navržení je prvním krokem, který musí skupina podniků učinit v rámci
žádosti o schválení svých závazných podnikových pravidel.
Schvalovací kooperační procedura je definována stanoviskem
WP263 Pracovní dokument vykládající schvalovací proceduru
závazných podnikových pravidel pro správce a pro zpracovatele v režimu obecného
nařízení o ochraně osobních údajů.
Výsledkem této schvalovací kooperační procedury je rozhodnutí
vedoucího dozorového úřadu pro závazná podniková pravidla o schválení daných
závazných podnikových pravidel. Takto schválená závazná podniková pravidla
představují vhodné záruky podle obecného nařízení a již nevyžadují žádné
zvláštní povolení jiných dotčených dozorových úřadů.
Může správce usazený v
Evropské unii předat zpracovávané osobní údaje soudním nebo správním orgánům
třetí země na základě jejich přímé žádosti?
Správce osobních údajů nemůže předávat osobní
údaje z Evropské unie do třetích zemí soudním nebo správním orgánům třetí země,
a to ani na základě GDPR.
Pokud má proběhnout předání osobních údajů v souladu s GDPR, musí
být žádost soudního nebo správního orgánu třetí země o předání osobních
údajů adresována v souladu s úmluvami o vzájemné právní pomoci
nebo jinými mezinárodními dohodami příslušným soudním nebo správním orgánům
Evropské unie nebo členského státu Evropské unie, případně jiným
subjektům, stanoveným těmito mezinárodními dohodami, které
jediné jsou oprávněny v souladu s těmito mezinárodními dohodami k zajištění
nezbytných osobních údajů a jejich předání do třetí země.
Stejně tak není možné zaměňovat na jedné straně veřejný zájem,
který musí být uznán právem Evropské unie nebo členského státu Evropské unie, a
na druhé straně veřejný zájem třetí země. Proto je možné výjimku podle GDPR
aplikovat opět pouze v případech, kdy lze veřejný zájem vyvodit z práva
Evropské unie nebo členského státu Evropské unie, resp. z mezinárodních
dohod, které jsou součástí tohoto práva. Předání osobních údajů pak může být
realizováno pouze způsobem daným těmito mezinárodními dohodami.
Může správce osobních údajů,
resp. jeho právní zástupce, předat zpracovávané osobní údaje do Spojených států
amerických advokátní kanceláři protistrany v rámci tzv. discovery procesu?
V daném případě stejně jako v jiných případech právních úkonů
spojených se soudními a správními procesy ve třetích zemích přichází pro předání
osobních údajů do třetí země v úvahu pouze výjimka daná
ustanovením GDPR, podle níž je předání možné, pokud „je nezbytné pro
určení, výkon nebo obhajobu právních nároků“.
Daná výjimka je přitom určena pro případy, ve kterých správce,
resp. jeho advokátní kancelář, hodlá předat jím zpracovávané osobní údaje pro
obranu svých vlastních zájmů, pro odvrácení hrozby pokuty a v jiných podobných
případech, takže předání osobních údajů na základě této výjimky nemůže
být vynuceno protistranou, resp. její advokátní kanceláří, ani soudními
nebo správními orgány třetí země.
Jsme
cestovní kancelář a za účelem zajištění pobytu našich klientů v zahraničí
předáváme osobní údaje klientů spolupracujícím cestovním kancelářím, leteckým
společnostem a konkrétním hotelům. Kdo je v takových případech správce osobních
údajů a kdo zpracovatel? Jak je třeba ošetřit předání osobních údajů klientů
spolupracujícím cestovním kancelářím a hotelům ve třetí zemi?
V případě, že spolupracující cestovní kancelář zpracovává osobní
údaje za svými účely a určuje prostředky zpracování, je v souladu s definicí
podle GDPR správcem osobních údajů. Také incomingové cestovní kanceláře ve
třetí zemi i konkrétní hotely obvykle zpracovávají nezbytné osobní údaje
klientů za účely poskytnutí nasmlouvaných služeb v roli samostatných správců
osobních údajů. Rovněž letecké společnosti jsou při zpracování nezbytných
osobních údajů svých pasažérů za účelem zajištění letecké přepravy těchto
pasažérů nepochybně v roli správce osobních údajů.
Obecně platí, že správci osobních údajů jsou při předání
osobních údajů do třetích zemí s nedostatečnou úrovní ochrany osobních údajů
povinni vytvořit vhodné záruky předávaným osobním údajům ve třetí zemi. Ve
výjimečných případech mohou správci předání realizovat na základě některé z
výjimek uvedených v čl. 49 odst. 1 písm. a) až g) GDPR.