Úřad pro ochranu osobních údajů

V textu je odkazováno na znění zákona (resp. jiného právního předpisu), které již není účinné. Tato skutečnost však nemá vliv na zde obsažený právní názor.

V souvislosti se zpracováním osobních údajů svých klientů je banka povinna se řídit obecnou právní úpravou stanovenou zákonem č. 101/2000 Sb. a dalšími zvláštními právními předpisy, které upravují zpracování osobních údajů bankou, tj. zejména zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, který v § 37 odst. 2 (ve znění účinném ke dni předmětného jednání banky tj. ke dni 25. července 2004) stanovil, že banky jsou povinny zjišťovat a zpracovávat údaje o osobách, včetně citlivých osobních údajů o fyzických osobách, potřebné k tomu, aby bylo možno bankovní obchod uskutečnit bez nepřiměřených věcných a právních rizik pro banku, a dále zákonem č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů. Tento zákon ukládá bankám povinnost identifikovat účastníky obchodu, pokud se jedná o obchod v zákoně taxativně vymezený. Tyto dva zvláštní právní předpisy tedy konkretizují jak účel zpracování, tak rozsah osobních údajů, a tím doplňují a upřesňují zákon č. 101/2000 Sb., s nímž musejí být vždy v konkrétních případech společně aplikovány.

V předmětné věci mohla banka zpracovávat osobní údaje subjektu údajů bez jeho souhlasu podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb. pro jednání o uzavření smlouvy uskutečněné na návrh subjektu údajů, tedy použít jeho osobní údaje v zaslaném návrhu smlouvy o účtu. Vzhledem k tomu, že návrh smlouvy nebyl klientem akceptován, nemohla však banka následně použít jeho osobní údaje k založení devizového účtu, protože neměla k jejich použití k tomuto účelu jeho souhlas. To, že v době založení devizového účtu klient nevyjádřil nesouhlas se zpracováním jeho osobních údajů, není v předmětné věci relevantní, neboť ani dodatečné vyslovení souhlasu klienta by banku nezbavovalo odpovědnosti za porušení zákonných povinností, nehledě k tomu, že ze samotného faktu, že se klient obrátil se svým podnětem na Úřad pro ochranu osobních údajů, zcela jasně vyplývá, že se chováním banky cítil dotčen a nesouhlasil s ním. ( čj. 3/05/SŘ-OSČ )