Úřad pro ochranu osobních údajů

V textu je odkazováno na znění zákona (resp. jiného právního předpisu), které již není účinné. Tato skutečnost však nemá vliv na zde obsažený právní názor.

Správce osobních údajů může při výkonu své běžné činnosti, kterou je v daném případě vedení daňového řízení, a v souladu se zásadou účelnosti zpřístupňovat osobní údaje svým jednotlivým zaměstnancům, třetím osobám, se kterými je ve smluvním vztahu, nebo dalším osobám, které v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění přicházejí u správce do styku s osobními údaji. V případě řízení podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se podle § 1 odst. 2 tohoto zákona správou daně rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností. V souladu s tímto principem se nelze vůči správci daně dovolávat porušení povinnosti mlčenlivosti, pokud za účelem správného a úplného vyměření daňové povinnosti poskytl potřebné informace ze spisu daňového subjektu znalci k vypracování znaleckého posudku, který je podle § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. jedním z důkazních prostředků v daňovém řízení. Okruh osob, které se účastní daňového řízení, je vymezen v § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., které stanovují jako osoby zúčastněné na daňovém řízení pověřené pracovníky správce daně, daňové subjekty a třetí osoby, přičemž za třetí osoby uvádí mj. i znalce. Povinnost mlčenlivosti znalce je poté zajištěna jednak § 24 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o které musí být v souladu s § 24 odst. 2 tohoto zákona předem poučen, a jednak obecnou úpravou povinnosti mlčenlivosti o osobních údajích v § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, kdy znalec je osobou, která přichází do styku s osobními údaji v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění a povinností. Závěrem proto lze konstatovat, že není, v souladu se shora uvedenými závěry, porušením povinnosti mlčenlivosti, poskytne-li finanční úřad znalci pro vypracování znaleckého posudku příslušné listiny z daňového spisu.

Současně je ale nutné uvést, že správce daně musí při vedení daňového řízení jako správce osobních údajů dodržet povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., tedy povinnost zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. Proto může správce daně v daňovém řízení poskytnout znalci pouze ty listiny, které znalec bezprostředně potřebuje pro vypracování svého znaleckého posudku. V této souvislosti je dále nutné konstatovat, že na zpracování osobních údajů v běžném daňovém řízení se výjimka uvedená v § 3 odst. 6 zákona č. 101/2000 Sb. nevztahuje, neboť takovéto řízení nelze považovat za významný finanční zájem České republiky nebo Evropské unie ve smyslu ustanovení § 3 odst. 6 písm. f) tohoto zákona. Povinnosti správce osobních údajů uvedené v § 5 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. se proto na správce daně při takovémto daňovém řízení vztahují v plném rozsahu.

Ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. poté z hlediska zákona č. 101/2000 Sb. poněkud nadbytečně upravuje oprávnění pracovníků správců daně ve vztahu k jiným pracovníkům správce daně a odvolacímu orgánu. Ostatní oprávnění pracovníků správce daně, které znamenají výjimku z povinnosti mlčenlivosti, se týkají poskytování informací třetím subjektům, vůči kterým by jinak platila absolutní povinnost mlčenlivosti. (zn. cs02319/06)