Úřad pro ochranu osobních údajů

Postup okresního soudu, tj. získání osobních údajů stěžovatele z informačního systému evidence obyvatel a jejich využití v rámci soudního řízení, tak směřoval k naplnění jeho povinností stanovených zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle kterého byl okresní soud povinen postupovat v soudním řízení tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. V situaci, kdy se stěžovateli (žalovanému) nedařilo doručovat, byl tedy okresní soud oprávněn vyžádat si poskytnutí osobních údajů stěžovatele a jeho rodičů z informačního systému evidence obyvatel a využít je k dotazu na platnou adresu stěžovatele. Současně byl okresní soud oprávněn zahájit, a to i bez návrhu, opatrovnické řízení, neboť okresní soud je podle zákona č. 99/1963 Sb. povinen ustanovit opatrovníka osobám, které ho podle zákona mít musejí, přičemž důvodem pro ustanovení opatrovníka je jak neznámý pobyt účastníka řízení, tak neúspěšnost doručování na adresu v cizině. V rámci opatrovnického řízení byl okresní soud oprávněn si vyžádat stanovisko rodičů stěžovatele, zda by byli ochotni roli opatrovníka vykonávat, neboť právní řád neukládá povinnost roli opatrovníka přijmout a okresní soud tímto postupem předchází možnosti, že ustanovený opatrovník se bude domáhat zrušení usnesení, jímž mu byla tato role svěřena. Okresní soud tedy při oslovení rodičů stěžovatele využil standardní, v obdobných situacích běžně užívaný postup.

Zpřístupnění osobních údajů stěžovatele, v rozsahu nezbytném pro zdůvodnění dotazu na místo pobytu stěžovatele a možnost přijetí role opatrovníka, jeho rodičům, lze považovat za zpracování osobních údajů prováděné v souladu s § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., podle kterého může správce osobních údajů (okresní soud) zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů (stěžovatele), jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce. Právní povinnost správce je přitom v tomto případě založena zákonem č. 99/1963 Sb. (zn. cs02441/06)