Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

Základní odkazy


Cesta: Titulní stránka > Hlavní menu > Zahraničí > Informace ze světa > Kauza Costeja vs. Google Spain

 

Kauza Costeja vs. Google Spain

 
 
 

Reformní návrh regulatorního rámce pro ochranu osobních údajů, představený letos Evropskou komisí, představil nový koncept pro oblast internetového prostředí – tzv. právo na zapomnění. Shodou okolností řeší Evropský soudní dvůr případ, který význam právě tohoto konceptu ilustruje. Kauza Costeja vs. Google Spain poukazuje na řadu aspektů jeho výkladu a praktického uplatnění.

Jedná se o otázku práva jednotlivce „být zapomenut“ ve světle rozsahu informací umístěných navždy v rámci internetu a neustále přístupných skrze internetové vyhledavače poskytovatelů. Ze skutkového hlediska byl v dávné minulosti majetek žalovaného, Maria Costeja Gonzálese, předmětem veřejné dražby z důvodu jeho dluhu na sociálním zabezpečení, o níž se informace dle relevantních ustanovení španělského vnitrostátního práva zveřejňuje v denním tisku s cílem dosáhnout co nejširší možné účasti na dražbě. Společnost Google, stejně jako jiní poskytovatelé internetového vyhledávání, používá pro svůj vyhledavač (Google Search) systém automatických „robotů“, tzv. „web crawlers“ pro procházení a následnou indexaci obsahu jednotlivých webových stránek. I dnes, mnoho let po události, je tedy stále možno vyhledat skrze španělskou verzi vyhledávače http://www.google.es/ při zadání jména žalovaného relevantní stránku novin La Vanguardia s informací o veřejné dražbě jeho majetku. Žalovaný se poté, co byla odmítnuta jeho žádost vůči novinám o smazání této informace (z hlediska zákonné povinnosti jejího zveřejnění), obrátil na společnost Google Spain se žádostí o odstranění svého jména z indexu užívaného vyhledavačem Google tak, aby nebylo možné nadále po zadání jména žalovaného najít tuto informaci.

Ve věci tak vyvstává několik zásadních okruhů otázek co do charakteru internetových vyhledávačů jako takových. V prvé řadě je to otázka věcné působnosti práva EU v situaci, kdy vyhledávač je provozován společností se sídlem v USA, která na španělském teritoriu vystupuje pouze skrze svou dceřinou společnost Google Spain, přičemž tato společnost zastupuje mateřskou společnost zejména v otázkách reklamy na internetu (ta je však s vyhledávačem úzce provázána), a když konkrétní umístění relevantních serverů s uloženými informacemi indexace pro vyhledávač je udržováno společností Google v utajení z konkurenčních důvodů. Dále je to otázka charakteru činnosti společnosti Google coby vyhledavače z hlediska zpracování údajů podle směrnice 95/46/ES. Posledním okruhem je otázka samotného „práva být zapomenut“ s ohledem na rozsah informací navždy přístupných o jednotlivci na internetu – zejména, je-li v něm obsaženo i právo požadovat „neindexování“ jednotlivce tak, aby relevantní informace nebyla dohledatelná skrze internetové vyhledavače. Předkládající soud přitom poukazuje na zásadní charakter těchto otázek, vzhledem k množství paralelních případů se stejnou problematikou.

K výše uvedenému je třeba upozornit na tři stanoviska pracovní skupiny podle čl. 29 směrnice 95/46/ES („WP-29“): Working document on determining the international application of EU data protection law to personal data processing on the Internet by non-EU based web sites (WP 56)1, stanovisko 1/2008 k otázkám ochrany údajů v souvislosti s vyhledávači (WP 148) a stanovisko č. 8/2010 k použitelnému právu (WP 179)2. Tato stanoviska vycházejí z jednoho z kritérií pro uplatnění národního práva podle čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46/ES, kterým je místo provozovny správce. Stanovisko WP 148 v závěru na s. 24 uvádí: „Ustanovení směrnice [95/46/ES] se mohou vztahovat také na provozovatele vyhledávačů, kteří nemají provozovnu na území Společenství, používají-li za účelem zpracování osobních údajů prostředků, automatizovaných či nikoli, umístěných na území členského státu.“

Základní zásady zpracování osobních údajů jsou dány obecně a je nezbytné je přiměřeně aplikovat na každou technologii. Praxe i navazující regulace ochrany osobních údajů přitom zohledňují alespoň přijaté technické standardy tam, kde dosud není vyjasněn dopad zákonů.

Vyhledávače mají od svého vzniku klíčovou roli při zpřístupňování obsahu internetu. V případě osobních údajů může jejich činnost značným způsobem zasáhnout do soukromí, a to prostředky dříve nebývalými: Informace na internetu může být uložena trvale, zatímco informace v dřívějších médiích podléhaly zapomnění. Způsob zveřejnění, zde s indexací či bez indexace ve vyhledávači, podstatným způsobem určuje dopad na soukromí. Vzhledem k tomu, že někteří poskytovatelé obsahu jsou mimo jakoukoliv efektivní jurisdikci, je ochrana soukromí v takových případech krajně obtížná. U poskytovatelů služeb informační společnosti je odpovědnost za obsah informací, včetně osobních údajů, již dnes zákonem o některých službách informační společnosti podstatně snížena. Rozpor mezi absencí povinností týkajících se údajů, které se významně dotýkají dobrého jména, pověsti a soukromí jiných, a širokým oprávněním (možností, výdělečným záměrem) nakládání s těmito údaji na internetu, vyvolává složité otázky.

Výsledkem činnosti vyhledávačů je de facto rejstřík (tj. heslový obsah, katalog) k internetu. Není to prosté zrcadlo či automat. Vyhledávače musí informace vyhledávat a třídit. Často pracují s dlouhodobou vnitřní vyhledávací pamětí (cache). To je vše aktivní činnost, řízená a ovlivnitelná správcem vyhledávače, nezávislá na provozovatelích webových stránek. Správce vyhledávače přitom respektuje nejen cizí požadavky (bod 3), ale musí jasně definovat vlastní pravidla pro provoz své vlastní webové aplikace, v nichž uchovává informace o obsahu – činí tak jako správce údajů, včetně osobních.

Osobní údaje jsou zveřejňovány, aby byl splněn stanovený účel, a proto jejich zpracování k jinému účelu je nelegální. Obzvlášť, je-li informace pojímána negativně, je na místě znovu zvažovat podmínky jejího zpracování (ujasnění účelu dalšího zpracování, ověření aktuálnosti, doby zpracování apod.). Byla-li zveřejněna informace o tom, že se koná dražba, bylo to proto, aby se jí mohli zúčastnit zájemci o nabytí předmětného majetku. Využívání této informace k difamaci bývalého vlastníka je v rozporu s účelem zveřejnění informace o konání dražby.

11. června 2012



1 Oficiální český překlad není.

2 URL adresa http://ec.europa.eu/justice/data-protection/article-29/documentation/opinion-recommendation/index_en.htm

 

Kontext

Umístění: Složky dokumentů > Mapa stránek > Hlavní menu > Zahraničí > Informace ze světa > Kauza Costeja vs. Google Spain

Zobrazit aktuální dokumenty | archiv dokumentů | dokumenty včetně archivu

 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém