Úřad pro ochranu osobních údajů

Podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. je správce osobních údajů povinen zpracovávat pouze přesné osobní údaje. Ze spisového materiálu však vyplývá, že účastník řízení zpracovával při jím prováděné exekuci nesprávné rodné číslo povinného, tedy nepochybně zpracovával nepřesný osobní údaj. Správní orgán v této souvislosti konstatuje, že při provádění exekuce, která představuje významný zásah do majetkových práv dotčené osoby, je třeba trvat na zvýšeném požadavku na přesnost zpracovávaných osobních údajů. Za tímto účelem má účastník řízení ze zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, řadu oprávnění, např. dle § 33a tohoto zákona má přístup do informačního systému evidence obyvatel a registru rodných čísel, dle § 33 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. mají orgány státní správy povinnost součinnosti s exekutorem (což lze nepochybně využít ve vztahu k živnostenskému úřadu v případě, kdy je povinný označen místem podnikání a identifikačním číslem, a exekutor tedy nezná jeho přesnou adresu trvalého pobytu) atd. Vzhledem k míře zásahu do soukromí povinného je přitom dle správního orgánu nezbytné, aby měl účastník řízení (a obecně každý exekutor) ještě před provedením prvního úkonu jistotu v identifikaci povinného. Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že účastník řízení na základě provedené lustrace v evidenci obyvatel a registru rodných čísel vybral jednu ze dvou možných fyzických osob a tuto dále považoval za povinného, aniž by si správnost svého závěru ověřil. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že ačkoliv byl účastník řízení upozorněn na použití nesprávného rodného čísla, v důsledku čehož své exekuční příkazy zrušil, přesto nadále zpracovával nepřesné rodné číslo a vydal exekuční příkaz opět proti subjektu, který nebyl v dané věci povinným.

Účastník řízení ve svém vyjádření popsal, jakým způsobem prováděl ve věci lustraci povinného a jak tedy došlo k záměně mezi dvěma osobami. Správní orgán k tomuto vyjádření uvádí, že účastníkem řízení uvedený postup je ve vztahu ke splnění povinnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. nedostatečný; z vyjádření totiž nepřímo vyplývá, že účastník řízení poté, co lustrací zjistil dvě fyzické osoby totožného jména, příjmení a data narození, které by mohly být ve věci povinným, neprováděl již další šetření ke ztotožnění správné osoby povinného, ale jednu z těchto dvou osob „náhodně“ vybral. Jak je přitom již výše uvedeno, má účastník řízení ze zákona široký rozsah oprávnění k provedení exekuce, a v případě, kdy je mu známo alespoň identifikační číslo povinného a místo podnikání, měl si postupem podle § 33 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. vyžádat potřebné údaje z živnostenského rejstříku [srov. § 60 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)]. Správní orgán tedy spatřuje porušení povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb. i ve skutečnosti, že účastník řízení již od počátku zpracovával nepřesný osobní údaj, kdy nesprávně provedl přiřazení dalších osobních údajů k údajům uvedeným k identifikaci povinného v návrhu na nařízení exekuce, resp. v usnesení soudu o pověření soudního exekutora provedením exekuce. ( čj. SKO-4590/07 )

Poznámka:

Za jednotlivými texty, které jsou rozděleny do tematických okruhů, jsou vždy kurzívou uvedena interní čj., pod kterými jsou jednotlivé případy v Úřadu evidovány.