Úřad pro ochranu osobních údajů

V textu je odkazováno na znění zákona (resp. jiného právního předpisu), které již není účinné. Tato skutečnost však nemá vliv na zde obsažený právní názor.

Účastník řízení při výkonu své činnosti soukromého exekutora shromažďuje a dále zpracovává osobní údaje účastníků exekučního řízení a je tedy správcem osobních údajů ve smyslu § 4 písm. j) zákona č. 101/2000 Sb. Jedním z takto zpracovávaných údajů je také rodné číslo, které je nepochybně osobním údajem ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb. Podle § 13 odst. 7 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), je oprávněna užívat nebo rozhodovat o jeho využívání výlučně fyzická osoba, které bylo rodné číslo přiděleno, nebo její zákonný zástupce; jinak lze rodné číslo využívat jen v případech stanovených v § 13c tohoto zákona. Podle § 13c odst. 1 písm. a) zákona č. 133/2000 Sb. lze rodné číslo využívat, jen jde-li o činnost ministerstev, jiných správních úřadů, orgánů pověřených výkonem státní správy, soudů, vyplývající z jejich zákonem stanovené působnosti, nebo notářů pro potřebu vedení Centrální evidence závětí. Podle § 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, se úkony exekutora při provádění exekuce považují za úkony soudu, proto lze konstatovat, že soudní exekutor je oprávněn využívat při své činnosti rodná čísla. Tento závěr vyplývá také z ustanovení § 33a odst. 3 písm. a), b) i c) zákona č. 120/2001 Sb., podle kterých lze soudním exekutorům pro vedení exekuce poskytnout z informačního systému evidence obyvatel a z registru rodných čísel mimo jiné právě rodné číslo fyzické osoby. Současně je ale nutné konstatovat, že ačkoliv mají správní orgány a soudy podle § 13c odst. 1 písm. a) zákona č. 133/2000 Sb. obecné zmocnění k využívání rodných čísel, nelze jej vykládat tak, že by mohly s rodným číslem neomezeně nakládat, ale musejí při jeho používání současně respektovat ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., podle něhož je správce povinen zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly při výkonu činnosti exekutora shromážděny. Žádný právní předpis přitom nepředpokládá, že by rodné číslo bylo zpracováváno za účelem zveřejnění, současně ani žádný právní předpis, konkrétně zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, nestanoví, že by usnesení nebo rozsudek měly obsahovat v označení účastníků jejich rodné číslo.

V předmětné věci uvedl účastník řízení rodné číslo povinného v usnesení o ceně nemovitosti podle § 336a zákona č. 99/1963 Sb. Náležitosti usnesení jsou stanoveny v § 169 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., podle kterého se v usnesení uvede mimo jiné označení účastníků. V souladu s ustanovením § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. lze poté na usnesení užít ustanovení o rozsudku; § 157 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. vyžaduje „přesné označení účastníků“, podle věty poslední tohoto ustanovení se, je-li to možné uvede v označení účastníků též jejich datum narození (identifikační číslo). Logickým výkladem lze poté dospět k jednoznačnému závěru, že požadavek na uvedení data narození vedle požadavku na „přesné označení účastníků“ v rozsudku (a tedy i v usnesení) znamená, že ono „přesné označení účastníků“ nezahrnuje uvedení jejich rodného čísla, neboť poté by bylo uvádění data narození účastníků řízení naprosto nadbytečné. K tomuto je nutné dodat, že rodné číslo, jakožto obecný identifikátor fyzické osoby požívající zvláštní právní ochrany podle zákona č. 133/2000 Sb. lze použít až jako poslední možnost, přičemž v naprosté většině případů bude dostačovat identifikace účastníka řízení prostřednictvím jména, příjmení, bydliště a data narození.

Argumentaci účastníka řízení, že v exekučním řízení je nutné, či snad dokonce jedině možné, naprosto přesně identifikovat povinného prostřednictvím rodného čísla, je s ohledem na shora uvedené v rozporu se současnou platnou právní úpravou, mimo jiné také proto, že požadavek na identifikaci účastníka řízení před soudem je vždy stejný, bez ohledu na to, zda se jedná o běžné civilní nalézací řízení, trestní řízení nebo o exekuční řízení, přičemž v prvních dvou případech není v rozsudku rodné číslo účastníků běžně uváděno. Současně by totiž ad absurdum bylo možné dospět k závěru, že nelze nařídit exekuci na základě rozsudku, který neobsahuje rodné číslo účastníků, neboť by soud neměl jistotu, že bude exekuce nařízena skutečně proti povinnému, který má povinnost uloženou rozsudkem plnit, protože by nebyl v rozsudku dostatečně přesně identifikován.

Pokud se jedná o další možnosti využití rodného čísla podle § 13c zákona č. 133/2000 Sb., tak v případě uvedeném v § 13c odst. 1 písm. b) tohoto zákona, tedy stanoví-li tak zvláštní zákon, vyplývá ze shora uvedeného, že žádný zvláštní zákon uvádění rodného čísla ve výroku usnesení nestanovuje. Podle § 13c odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb. lze také rodné číslo využívat se souhlasem jeho nositele nebo jeho zákonného zástupce, tento souhlas ovšem účastník řízení v průběhu správního řízení nedoložil, přestože k tomu byl správním orgánem vyzván. Souhlasem s využitím rodného čísla podle tohoto ustanovení je, s ohledem na absenci zvláštní úpravy, nutno rozumět souhlas se zpracováním osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., který musí být účastník řízení po celou dobu zpracování schopen prokázat.

Obdobně nelze oprávnění k využívání rodných čísel pro identifikaci žalovaných vyvozovat ani ze skutečnosti, že jak katastr nemovitostí, jenž je veřejnou evidencí dostupnou i ve formě dálkového přístupu, tak i list vlastnictví, jako veřejná listina, rodná čísla obsahují a tak je zpřístupňují široké veřejnosti. Zpracování rodných čísel v souvislosti s vedením katastru nemovitostí je v souladu s § 13c odst.1 písm. a) zákona č. 133/2000 Sb. Avšak ani zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ani jiný právní předpis neobsahuje oprávnění uživatelů této evidence volně disponovat se zde uvedenými rodnými čísly.

K uveřejnění usnesení o ceně na internetových stránkách exekutorského úřadu lze konstatovat, že i tento způsob zpracování osobních údajů povinného je v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., neboť žádný právní předpis neukládá soudnímu exekutorovi usnesení o ceně podle § 336a zákona č. 99/1963 Sb. tímto způsobem zveřejnit. Podle § 336a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. se usnesení o ceně doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému a osobám, o nichž je známo, že pro ně váznou na nemovitosti práva nebo závady. Toto usnesení se proto nijak dále veřejně nepublikuje oproti např. usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce), kdy § 336c zákona č. 99/1963 Sb. naopak přímo stanoví, že se vyvěsí na úřední desce soudu, obecního úřadu, v jehož obvodu se nemovitost nachází, příslušného katastrálního úřadu, a lze ji také v odůvodněných případech uveřejnit v celostátním nebo místním tisku nebo jiným vhodným způsobem. Proto správní orgán ve smyslu čl. 2 odst. 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, považuje uveřejnění usnesení o ceně na internetových stránkách účastníka řízení za zpracování osobních údajů, které není v souladu s účelem, pro který byly shromážděny. (zn. 43/06/SŘ)