Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

Základní odkazy

 

Cesta: Titulní stránka > Hlavní menu > Archiv > Zahraničí > Informace ze světa > Londýn v roce 2006 a vize Londýna v roce 2016

 

Londýn v roce 2006 a vize Londýna v roce 2016

 
 
 

Kamerové systémy, RFID čipy, mobilní telefony a navigační systémy mají zajišťovat naši bezpečnost. Máte také pocit, že se mohou stát obtížnými společníky, kterých se nelze zbavit? Nebo dokonce zdrojem nebezpečí? Původní účel nasazení moderních sledovacích technologií se může proměnit v pravý opak. I tak lze formulovat jeden ze závěrů „Zprávy o společnosti pod dohledem“, vytvořené pro britský Úřad pro ochranu osobních údajů (Information Commissioner‘s Office).

Zpráva analyzuje nejen možnosti vývoje moderních sledovacích technologií, ale i společenské změny, které sledovací technologie přinášejí a mohou přinést, a konečně i návrhy, jakým způsobem by měli “ochránci soukromí” na tyto změny reagovat.

Součástí zprávy je také ilustrativní popis jednoho týdne života obyčejné londýnské rodiny v roce 2006 a působivá skica, jak by život této rodiny pod dohledem sledovacích technologií mohl vypadat v roce 2016. Předkládáme vám volně zpracovaný zkrácený překlad těchto kapitol, které naleznete na str. 49-75 anglického originálu „Zprávy o společnosti pod dohledem“ - A Report on the Surveillance Society. For the Information Commissioner by the Surveillance Studies Network. September 2006. Full Report.

Kapitola 1. Jak to chodí v Londýně v roce 2006

Rodina Jonesova žije v Londýně. Právě se vrátila z dovolené na Floridě. Otec Gareth je manažer v call centru, matka Jasmína je sociální pracovnice. Jasmína je Pákistánka a má dvojí občanství. Gareth a Jasmína mají tři děti, osmnáctiletého Bena, čtrnáctiletou Sáru a desetiletého Tobyho. Na dovolené s nimi byla i Jasmínina matka Geeta, která má také pákistánský pas. Všichni žijí ve společnosti, která se dá charakterizovat jako „společnost pod stálým dohledem“.

Na letišti

Když se celá rodina vracela z dovolené a procházela kontrolou bezpečnostních složek letiště, okamžitě ji vzali stranou. Pracovníci bezpečnostní služby nechali jejich zavazadla projet skenovacím zařízením, pro jistotu však zavazadla ještě ručně prohledali. Mezitím jim kladli spoustu otázek týkajících se jejich zahraniční cesty, protože Jasmína a její matka mají pákistánské cestovní pasy. Dcera Sára, právě v pubertě, s několika piercingy na těle a oblečená celá v černém, měla také problémy. Nezdála se ochrance, která ji vyfotografovala a ještě jí sejmula otisky prstů. Totéž se stalo i před třemi týdny při příletu do USA. Zbytek procedury už proběhl bez nesnází, jen ještě museli pár minut vysvětlovat, proč nemají všichni pasy Evropské unie, a čekat na zadržená zavazadla.

Nakupování

Jasmína řídila auto z letiště. Hned při nástupu do auta zapnula satelitní navigační systém, který je nasměroval domů nejkratší cestou, ale také hlídal rychlost a dodržování předpisů během cesty. Rozhodli se, že ještě zajedou nakoupit do blízkého obchodního centra. Děti odešly do obchodu s módou, kde nabízeli slevy. Ben si koupil nové džíny a při odchodu dal bratrovi na hlavu vlastní baseballovou čepici. Sedli si na zábradlí před obchodem, kde potkali i sestru s jejími kamarády. Za chvíli přiběhla ochranka a nutila je odejít, protože podle nového nařízení musí skupina více než pěti osob, které nevykazují úmysl něco koupit, opustit obchodní centrum. Dalšími důvody vykázání byly zákaz jakýchkoliv intimností návštěvníků centra a zákaz nošení čepic nebo šátků na hlavě nebo obličeji, které by znemožňovaly identifikaci člověka, s výjimkou náboženských pohnutek.

Gareth zjistil, že k zaplacení nákupu nemá potřebnou hotovost, takže použil kreditní kartu. Vložil ji do čtečky, ale terminál vyžadoval bližší autorizaci. Navíc mu začal v kapse vibrovat mobil. Volala mu operátorka z banky, která ho upozornila na neobvyklé použití karty. Varovala ho a informovala o tom, že karta byla použita na Floridě a o pár hodin později v Londýně. Jasmína chtěla použít svoji kartu, ale její PIN kód byl odmítnut. Na Floridě asi překročila limit, ale o tom ji nikdo neinformoval. Jakmile Gareth vysvětlil operátorce, že jeho kartu nikdo nezneužil, byla karta znovu autorizována a Gareth mohl zaplatit.

Doma

Po příjezdu domů začala Jasmína probírat poštu. Našla obvyklé účty, letáky a tři dopisy ze škol jejích dětí. Dokonce přišeldopis adresovaný jejich labradoru Danu Jonesovi nabízející mu jídlo pro psy. Zřejmě někdo získal informace od jejich veterináře.

V dopise ze Sářiny školy byla pozvánka na prezentaci dětského testu na drogy. Druhý dopis, také ze Sářiny školy, informoval o zavedení nového systému karet, který umožní kontrolovat docházku dítěte a posílat rodičům měsíční výpisy docházky jejich dítěte. Pokud se vyskytne neomluvená absence, rodiče budou pozváni do školy k pohovoru. Dopis z Tobyho školy upozorňoval na zavedení bezhotovostních platebních karet, kterými bude Toby platit za obědy, a rodiče tak budou mít přehled, co si kupuje k jídlu a co vlastně jí.

Po večeři odvezla Jasmína svou matku Geetu domů. Geeta bydlí v domě, ve kterém je zavedený kamerový systém, řízený z kanceláře správce domu Terryho. Správce Terry tak má absolutní přehled o tom, co se u ní děje a jestli je vše v pořádku. Systém se spustí, když Geeta otočí kohoutkem vody, zapne elektrický spořebič nebo plyn. V místnostech jsou také pohybové senzory. V koupelně jsou nainstalována čidla k měření srdeční aktivity, na toaletě jí senzory měří krevní tlak. Velmi užitečné jsou také čtečky v lednici, pracující na bázi technologie radiofrekvenční identifikace (RFID čtečky). Tyto čtečky zaznamenávají informace z RFID čipů na obalech potravin. Když dojdou základní potraviny, čtečka vyšle přes internet zprávu do místního supermarketu, odkud jí zboží dodají až domů, takže Geeta nemusí chodit do obchodu. Přítomnost těchto čidel rodinu uklidňuje. Mohou matku navštěvovat méně často než dříve. Jenže Geeta trpí samotou.

Ve městě

Gareth se rozhodl, že pojede přes centrum Londýna, protože to bude rychlejší. Poprosil Tobyho, aby mu po návratu připomněl, že se musí připojit na stránky Transport for London, aby mohl zaplatit „ poplatek z přetížení “ centra města. Při vjezdu do zpoplatněného centra města zaznamenal Systém automatického rozpoznání poznávací značky (Automatic Number Plate Recognition, ANPR) jejich státní poznávací značku, avšak kvůli nečistotě ji přečetl chybně. V centru se Gareth zastavil s autem v myčce. Při výjezdu z myčky je zaregistrovala policejní kamera systému ANPR a tentokrát přečetla jejich poznávací značku správně. Gareth věděl, že ho bude sledovat tým z ANPR, protože má trestní záznam za řízení pod vlivem alkoholu. Záležitost je ale stará čtyři roky, je 11 hodin dopoledne a Gareth jede normálním způsobem, proto se tým ANPR nakonec rozhodne, že ho nebude zastavovat.

Gareth jel s Tobym do města koupit Tobymu první mobilní telefon. Téměř všichni spolužáci už mobil mají. Gareth je nakonec rád, že Toby touží po mobilním telefonu. Toby chodí do školy sám, Jasmína mu bude moci kdykoliv zavolat a nebude se o něj tak bát. Gareth s Jasmínou se navíc dohodli, že Tobyho mobilní telefon napojí do systému „Trace a Mobile.com“, díky kterému budou vědět, kde přesně se jejich syn v jakoukoliv dobu nachází. Toby o tom samozřejmě nebude vědět.

Zločin a společnost

Když přišla Jasmína do práce, čekala ji opět hromada e-mailů a dopisů, ale jen jeden z nich byl skutečně urgentní. Jeden její klient porušil zákaz nočního vycházení, ke kterému ho odsoudili za pokus o vloupání do místní lékárny. Hrozilo mu vězení, ale využil možnosti zaregistrovat se do programu Intenzivního sledování a dohledu, což znamená, že jeho pohyb teď sleduje krok za krokem soukromá společnost. Ta také upozornila na jeho porušení zákazu nočního vycházení. Jasmína se bude muset zítra zúčastnit schůzky k jeho případu, kde se bude rozhodovat, zda ho pošlou znovu před soud.

Dnes se musí Jasmína ještě připravit na schůzi Programu socializace mládeže. O tomto programu si myslí, že je veřejně prospěšný. Velká část sociální práce spočívá v tom, že se sociální pracovníci starají o lidi, kteří už něco špatného udělali. Program socializace mládeže se však snaží identifikovat rizikové skupiny mladých lidí ještě předtím, než něco provedou. Program poskytuje těmto mladým lidem preventivní podporu např. formou zapojení do sportovních aktivit, návštěv seminářů o drogách a o potlačení hněvu, samovýroby filmů o vlastních problémech apod.

Na cestě domů Jasmínu zaujal v novinách článek s titulkem: „ Můžeme zastavit antisociální děti ještě před narozením, říká Blair“. Premiér chce zasahovat do „problémových rodin“ ještě před tím, než se jim narodí děti, aby nevyrostly ve špatné rodině a nestaly se špatnými lidmi. Další kontrola chování... Nezachází to už příliš daleko?

Call Centrum

Gareth pracuje v call centru. Garethovu docházku kontroluje implementovaná RFID karta, která mu počítá odpracované hodiny. Gareth zpracovává statistiky o tom, jak dlouho operátoři mluví, jak jejich hovory ovlivňují tržby, apod. Činnost zaměstnanců se nahrává a zaznamenává minutu po minutě, vyhodnocuje se vždy na konci měsíce. Sleduje se mimo jiné také to, kolik času stráví surfováním na internetu a jaké stránky navštěvují. Ještě raději lidé z IT oddělení kontrolují a čtou elektronickou poštu zaměstnanců, což zaměstnanci samozřejmě netuší. Když se o tom dozvěděla jedna zaměstnankyně, bohužel ta nejvýkonnější, požádala o ukončení pracovního poměru.

Zdraví

Před měsícem obdržela Geeta dopis s upozorněním, že jako žena starší padesáti let spadá do skupiny obyvatel se zvýšeným rizikem srdečních onemocnění, cukrovky, mrtvice, rakoviny prsu atd. Má se dostavit k vyšetření na kliniku nebo ji doma navštíví zdravotní sestra, která jí odebere krev a moč, prodiskutuje s ní její životosprávu, dá jí doporučení, případně ji vezme do nemocnice na další vyšetření. Geeta dala přednost návštěvě kliniky, na kterou jela v doprovodu své vnučky. Když nastupovaly do autobusu, všimla si vnučka nápisu, který upozorňoval, že „ pro bezpečnost pasažérů je tento autobus sledován kamerovým systémem “.

Emaily

Ben se na školním počítači připojil k internetu, aby si mohl přečíst došlé e-mailové zprávy. Naprostá většina e-mailů byla nevyžádaná pošta. V jednom z těchto e-mailů požadovali zaslání hesla Benova bankovního účtu a přihlašovací údaje k ověření. Ben naštěstí není hloupý a ví, že jde o podvodníky.

Podvod

Když přišel výpis z bankovního účtu, Jasmína konečně zjistila, proč byla odmítnuta její bankovní karta. Platbou v restauraci a v obchodě s oblečením v Kalifornii byl překročen úvěrový limit karty. Jasmína však nikdy v Kalifornii nebyla. Ještě více ji však rozčílilo, že její kartu někdo použil k zaplacení přístupu na pornografické stránky. Co si o ní pomyslí zaměstnavatel, až to zjistí? Jasmína by si ráda ověřila, co se na těch stránkách nachází. Ví však, že počítač si přístup na tyto stránky někde uvnitř zaznamená a že záznam může být použit proti ní jako důkaz. Dobře si pamatuje na případ zpěváka, který je zapsán v Registru sexuálních násilníků, protože navštívil dětské pornografické stránky. Co když ztratí práci?

Gareth chtěl Jasmíně pomoci a hned zavolal na zákaznickou linku uvedenou na výpisu z bankovního účtu. Operátor okamžitě kartu zablokoval a vyžádal si online úvěrové záznamy karty, aby zjistil, jestli nějaký podvodník nepožádal s kradenou kartou o úvěr.

Zpátky ve městě

V sobotu jde Jasmína s Tobym jako obvykle na bazén. V metru musí koupit Tobymu lístek. Sama má skvělou Oyster Card. Kartu stačí protáhnout čtečkou a z karty se automaticky odečte příslušná částka. Nemusí se ani bát, že by peníze na kartě došly, protože karta se automaticky online nabíjí z jejího bankovního účtu.

Při čekání na metro Jasmína zaznamená, že je snímána sítí průmyslových kamer londýnského metra. V bazénu zase ví, že ji sledují plavčíci, ale už neví, že kromě vlastních očí používají plavčíci i své „ třetí oko “, systém Poseidon, který upozorňuje na nebezpečí utonutí. Součástí systému Poseidon je software, který spustí varování, když někdo zůstane pod hladinou déle než deset vteřin.

Mezitím Bena zatkli na protiválečné demonstraci. Na policejní stanici ho vyslýchali, vyfotografovali, sejmuli mu otisky prstů a vzorky DNA. Všechny tyto údaje už v databázi policie zůstanou…

Závěr

Připadá vám týden této rodiny nenormální? Leckterých kamer si členové rodiny všimli, jiné však ani nezaznamenali. Mnohé z těchto kamer jistě přispívají k jejich bezpečí, většina však určitě omezuje jejich soukromí. Monitorování na cestách do zahraničí i při pohybu ve městě se stalo stejně běžným jako sledování potenciálních kriminálních aktivit nebo zaznamenávání údajů o výdajích a útratách, o užívání internetu, telefonu a telekomunikačních služeb apod. Zvláště nejmladší a nejstarší členové rodiny přitom vnímají, že veškerý jejich pohyb a zdravotní stav je neustále sledován „pro jejich dobro a bezpečí“.

Sledování se masivně rozšířilo do zaměstnání, obchodů, škol a všude tam, kde jsou daná pravidla, co je a co není přijatelné chování. Jak jsme mohli vidět, lidé jsou „bombardováni“ nabídkami vytvořenými přímo pro ně na základě jejich spotřebitelských profilů. Jakákoli nečekaná aktivita a změna je hned příčinou intenzivnějšího sledování.

Lidé ve svých rolích občana, spotřebitele, turisty nebo zaměstnance nemají na výběr, zda chtějí nebo nechtějí být monitorováni. Navíc nevědí, jaké informace, v jakém množství a na jak dlouho se o nich sbírají a uchovávají. Kamerové systémy jsou obhajovány jako „opatření pro jejich dobro“. V konzumní společnosti pak dochází k upřednostňování a zvýhodňování vydělávajících a utrácejících lidí, jako je Gareth, oproti slabším spotřebitelům typu studenta Bena. Jasmína a Gareth si také zvykli používat různé metody sledování svých dětí a nemocné matky. Společnost začíná být založena na nedůvěře a vše se ověřuje pomocí techniky. Co ale bude dál?

Kapitola 2. Vize Londýna v roce 2016

Následující vize není žádnou futurologií či předvídáním budoucnosti, ale zcela konzervativním odhadem dalšího vývoje stávajících trendů. Vychází ze základního předpokladu, že veřejné mínění bude nadále přijímat jako společensky přijatelnou značnou míru státní péče a kontroly, která se v Británii etabluje od druhé světové války. Dalším předpokladem je pokračování přesunu moci z veřejné do privátní sféry. Vize přitom počítá s dnes plánovaným vývojem nových technologií a s rozšířením již vyvinutých technologií, jež se sice v jednotlivostech nemusejí realizovat, obecně však není důvod o jejich postupu pochybovat.

Rodinu Jonesových přitom zachytíme ve stejných situacích jako v předchozím popisu jejich života v Londýně roku 2006. Následující kapitoly nastíní na těchto situacích dvanáct oblastí a aspektů, charakteristických pro budoucí vývoj společnosti pod stálým dohledem.

Identifikace

Návrat rodiny Jonesových ze zahraniční dovolené vypadá v roce 2016 poněkud jinak než v roce 2006. Mezi Velkou Británií a USA, stejně jako mezi zeměmi Evropské unie a G10, je vybudován systém ostrahy hranic BorderGuard. Státy zavedly systém skrytých i viditelných sledovacích technik z obavy před narůstající imigrací a terorismem.

Pasová kontrola nyní představuje průchod celým špalírem kamer a skenerů, které snímají obličej, oční duhovku a otisky prstů a ty pak porovnávají se standardizovanou databází biometrických údajů. Celníci načítají pomocí speciálních přístrojů také data z pasů nebo identifikačních karet. Na čipu, založeném na bázi technologie radiofrekvenční identifikace (RFID čipu), těchto průkazů jsou zaznamenána všechna data o občanství, vízech a stěhování, údaje o kriminální činnosti a informace o zdravotním stavu. Tato data se porovnávají se státními i mezinárodními databázemi a s informacemi, které ostraha hranic získává od specializovaných soukromých společností.

Překračování hranic

Někdo cestuje snadno a rychle, jiný obtížněji a pomaleji. Pokud má občan biometrický pas, cestování si usnadní. Státní příslušníci z nečlenských zemí EU si mohou biometrický pas koupit. Toho, kdo biometrický pas nemá, čekají několikahodinové fronty a spousta otázek.

Obecně platí, že všichni musejí projít bezpečnostním rámem, který dokáže snímat vše, co se skrývá pod oblečením, takže bezpečnostní technici vidí na monitoru úplně nahé cestující. Rozhovor s celníkem je samozřejmě natáčen, takže Sára raději nereaguje na celníkovu uštěpačnou poznámku k jejímu piercingu.

Utváření zákaznických profilů

Když Jonesovi navštíví místní nákupní centrum, jsou na každém kroku sledováni kamerami a bezpečnostním systémem. Pohyb zákazníků a změny v jejich chování vyhodnocují speciální manažeři centra. Většina prodejců takto pozorně sleduje změny zájmu kupujících a přizpůsobuje jim reklamní kampaně a výběr značek zboží.

Obchodní řetězce vytvářejí obrovské sdílené databáze s informacemi o toku kupujících a jejich návycích. V každém kusu oblečení se skrývá RFID čip s informacemi o tom, kde bylo vyrobeno i prodáno. RFID čtečky při vstupu do obchodu zaznamenají značku oblečení zákazníka a místo, ve kterém toto oblečení koupil. K těmto informacím jsou pak přiřazeny informace o tom, co si zákazník koupí. Mapuje se tak chování zákazníků nosících oblečení určité značky a vytvářejí se zákaznické profily nositelů značky. Inteligentní billboardy umístěné ve výši očí pak zobrazí přesně ten typ výrobku, který odpovídá zákaznickému profilu kupujícího. Sára je nadšená, když se na obrazovce objeví nové cédéčko její oblíbené kapely. Toby je rád, že vidí novinky o počítačových hrách. Benovi se žádná cílená reklama neukáže. Tyto přesně cílené marketingové vzkazy jsou novou prodejní strategií.

Bezhotovostní nakupování

Nákupní centra využívají nasbírané informace také k tomu, aby mohla zákazníkům, kteří nejvíce využívají jejich služeb, nabídnout účast v bezhotovostním programu. Program spočívá v tom, že vybraným zákazníkům je pod kůži ruky implantován čip, který usnadňuje nakupování. Implantát stojí sice 200 liber, ale zákazníci se nechávají nalákat na slevy v řetězcích a na usnadnění platební procedury. Zákazník pouze projede rukou čtečku u pokladny a peníze za nákup se odečtou z účtu, odpadá riziko krádeže nebo ztráty kreditní karty. Tito zákazníci získávají také další výhody jako přístup do VIP míst na různých akcích, do lázní a na masáže.

Někteří zákazníci mají strach, že zloději jim budou chtít uříznout ruku a čip ukrást, ale marketingoví manažeři to zlehčují jako „neopodstatněný mýtus“. Gareth uvažoval o implantování čipu, ale vyděsila ho televizní reportáž, ve které tvrdili, že čip je snadno napadnutelný virem

Monitorování dětí

Monitorování pohybu dětí se stalo důležitou součástí školského systému. Po několika mediálně sledovaných případech ztracených a zavražděných dětí zavedlo mnoho škol i školek některý ze systémů poskytujících neustále informaci o tom, kde se dítě právě nachází. Školy běžně testují žáky na drogy, kontrolují jejich docházku a zlepšují koncentraci při vyučování s použitím nejmodernější techniky.

Většina rodičů využívá bezhotovostní karty, které v roce 2006 zavedli na Tobyho škole, ke sledování stravovacích návyků svých dětí. Obchodní řetězce spolupracují se školami a po předložení bezhotovostní dětské karty nabízejí slevy na povinné školní pomůcky, jejichž seznam je na kartě zaznamenán. Statistické údaje z dětských bezhotovostních karet poskytují podklad pro kampaně podporující zdravý životní styl.

Na dětských bezhotovostních kartách, které původně sloužily jen k placení obědů, jsou nyní zaznamenávány informace o školní docházce a prospěchu, informace o internetových stránkách, které dítě navštěvuje, výsledky drogových testů, zvláštní aktivity dítěte apod. Děti už přijímají sledování svého pohybu a svých stravovacích návyků jako naprosto normální věc.

Totální společenská selekce

Zřetelně se začaly odlišovat dva typy obytných zón. Na jedné straně jsou rezidenční čtvrti s kontrolovaným vstupem, jako je ta, ve které bydlí Jonesovi. Ty jsou střeženy a monitorovány moderně vybavenými bezpečnostními společnostmi. Jonesovi mají díky fungujícímu identifikačnímu systému minimální pojišťovací náklady. Do těchto střežených oblastí platí zákaz vstupu osob mladších 18 let od šesti hodin večer do šesti hodin ráno, takže když se chce Sára vidět se svým přítelem, musí přelstít ochranku. Ochranka je přitom zvyklá nejdřív použít paralyzér a teprve potom klást otázky.

Na druhé straně přežívají chudé čtvrti bez střežení. Lidé z chudých čtvrtí se od narození automaticky stávají „zákazníky“ programu sledování „osobního chování“. Mnozí z nich mají implantované RFID čipy a jejich příchod či odchod z domu je zaznamenáván RFID čtečkami. RFID implantát není povinný, ale jak již bylo řečeno, poskytuje spoustu výhod.

Veřejná prostranství v obou typech obytných zón monitorují kamerové systémy. Záznamy z kamer si může každý prohlédnout na místním bezpečnostním televizním kanálu.

Řízení motorových vozidel

Při výjezdu z garáže se automaticky zaznamená poznávací značka vyjíždějícího automobilu, přesný čas odjezdu, identita řidiče i spolujezdců. Gareth má naistalovaný globální satelitní navigační systém Galileo, který ukazuje nejkratší cestu. Poplatek za tuto službu se okamžitě odečítá z bankovního účtu.

Přátelské létající oči

Kvůli olympiádě v roce 2012 byly vyvinuty a uvedeny do provozu „ bezobslužné létající stroje “. Původně měly být po olympiádě staženy z provozu, ale londýnský starosta prosadil jejich trvalý provoz. Lidé v Londýně už je ani neregistrují. Jejich software umožňuje vytvoření trojrozměrného snímku kohokoliv na ulici, ale zastánci tohoto monitorování tvrdí, že přesto nejde o „reálný obraz“, a proto se nejedná o protiprávní činnost. Veškeré technické sítě ve městě jsou propojeny, a tak například pouliční osvětlení zajišťuje takovou hladinu světla, aby při ní mohl software létajících očí co nejlépe „pracovat“.

Neidentifikovatelní

Při odchodu z pokojné demonstrace zastavili Bena a jeho kamaráda Aarona policisté. Ben se naštěstí mohl prokázat svou identifikační kartou. Policista, který po vložení do počítače měl o Benovi k dispozici všechny informace, uštěpačně poznamenal něco o chudých demonstrantech jezdících si na dovolenou do USA a propustil ho. Aaron se však policistům ID kartou prokázat nemohl, protože si ji dosud odmítá nechat vystavit. Policisté ho jako velmi podezřelou osobu odvezou na služebnu, kde prodělá úmorný výslech. Identifikační karty sice nejsou povinné, ale lidé bez ID karty kromě problémů při styku s policií a úřady nemohou dostat práci ve vládním sektoru, nezískají studentské půjčky, nemají nárok na řadu výhod a nemohou vycestovat z Británie lodí nebo letadlem.

Virtuální stopování

Ben a nakonec i Aaron mohli jít pokojně domů. Policie však začala sledovat jejich počítače systémem Galileo. Do policejní databáze se ukládá veškerá jejich pošta, telefonické hovory uskutečněné přes internet a navštívené internetové stránky. Benův počítač používají i jeho přátelé, což znamená, že i jejich internetové aktivity jsou monitorovány.

Policie začala experimentálně zaznamenávat chování hráčů internetových her. Vychází přitom z přesvědčení, že „jisté chování hráče ve virtuální hře“ může prozradit skryté kriminální tendence osobnosti. Počítačoví hráči protestují a brání se argumentem, že online život nemůže být srovnáván s reálným životem.

Váš život je náš business

Práce v call centru je stejná jako v roce 2006, zaměstnanci jsou intenzivně sledování po celou pracovní dobu. Novinkou je pouze to, že uchazeči o zaměstnání musejí podstoupit biometrické a psychologické testy a pohovor o svém životním stylu. Nezbytnou součástí životopisu jsou podrobné informace o zdravotním stavu. Životopisy bez těchto informací nebere personální pracovník vůbec v úvahu. Zaměstnanci mohou navštěvovat firemní tělocvičnu. Pokud této možnosti někdo nevyužívá, musí podstoupit pohovor o svém životním stylu. Pozvání do poradny následuje i tehdy, pokud pravidelná biometrická měření prokáží zhoršení zdravotního stavu. Rovněž pravidelné psychotesty zkoumají, zda názory zaměstnance jsou v souladu s firemními hodnotami a kulturou.

Staráme se o vás

Situace babičky Geety, která má byt doslova „prolezlý“ čipy, senzory a kamerami, je v roce 2016 zcela běžná. Množství informací, které o jejím zdravotním stavu a chování tato technika shromažďuje, se nyní ukládá do databází pro účely statistiky a výzkumu zdravotnických organizací.

Občané ještě mají v paměti aféru z Islandu, kde stát prodal národní databázi DNA profilů soukromé společnosti, která na základě těchto údajů prováděla spoustu výzkumů a se ziskem jejich výsledky prodávala.

Závěr

Všudypřítomný stálý dohled bude v roce 2016 běžnou součástí života. Vzdělaní a bohatí lidé si začnou uvědomovat důležitost svých osobních údajů a budou ochotni platit za správu svých osobních údajů. Tato služba bude spočívat v monitorování informací, které se o člověku nacházejí ve veřejných a spotřebitelských databázích, a v opravování nepravdivých informací, případně v manipulování s těmito informacemi podle zadání. Méně movitým bude hrozit zkreslení nebo záměna jejich údajů a z toho vyplývající problémy. Nejhůře na tom budou ti, kteří, ať už z jakýchkoli důvodů, nebudou mít identifikační kartu.

Většina lidí bude zvyklá na všeobecné sledování, bude sama aktivně umísťovat videozáznamy ze svého soukromého života na internet. To, co je v roce 2006 ještě subkulturou, bude v roce 2016 obecně rozšířenou praxí. Tito lidé si budou myslet, že stát bojuje proti terorismu, ilegální imigraci a kriminalitě málo, a proto budou ostatní občany kontrolovat sami. A tajně.

 

Kontext

Umístění: Složky dokumentů > Mapa stránek > Hlavní menu > Archiv > Zahraničí > Informace ze světa > Londýn v roce 2006 a vize Londýna v roce 2016

Zobrazit aktuální dokumenty | archiv dokumentů | dokumenty včetně archivu

 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém