Úřad pro ochranu osobních údajů

V textu je odkazováno na znění zákona (resp. jiného právního předpisu), které již není účinné. Tato skutečnost však nemá vliv na zde obsažený právní názor.

Účelem zpracování osobních údajů shromážděných obcí při postupu podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je projednání přestupku konkrétního obviněného. Zpracovávat osobní údaje shromážděné při projednávání přestupku k jinému účelu, v tomto případě zveřejnění v místním periodiku, je podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, možné pouze pokud k tomu dal subjekt údajů (tj. obviněný) souhlas. ( čj. 29/04/SŘ-OSR )

K činnostem komise k projednávání přestupků zahrnujícím zpracování osobních údajů lze konstatovat, že rozsah osobních údajů, který je správní orgán oprávněn v řízení o přestupku shromažďovat , není taxativně stanoven v žádném právním předpise. Je proto nezbytné řídit se při jeho určování zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, zejména pak § 5 odst. 1 písm. d) tohoto zákona, tzn. povinností shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu. Tento účel zpracování osobních údajů přitom vyplývá z právních předpisů upravujících řízení o přestupcích, tzn. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a subsidiárně též zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. ( čj. 18/04/SŘ-OSR )

Je nepochybné, že osobní údaje vypovídající o zaměstnání a zaměstnavateli obviněných z přestupku nejsou nezbytnými identifikačními údaji subjektu, neboť je zřejmé, že ke „ztotožnění“ osoby plně dostačuje: jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, číslo občanského průkazu a datum narození. Z hlediska stanovení účelu shromažďování osobních údajů vypovídajících o zaměstnání a zaměstnavateli obviněných je však třeba konstatovat, že takovéto osobní údaje lze v řízení o přestupku využít například k posouzení osoby pachatele prostřednictvím poznatků získaných od zaměstnavatele, ke kterému je následně přihlédnuto při stanovení výše sankce, dále mohou tyto údaje vypovídat o osobních poměrech pachatele a tím vést v souladu s § 79 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb. k upuštění od povinnosti nahradit náklady řízení. Osobní údaj vypovídající o zaměstnavateli obviněného lze následně využít i pro výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. ( čj. 18/04/SŘ-OR )

Lze tedy shrnout výše uvedené tak, že nepochybně existují situace, kdy je možné nebo dokonce nezbytné, aby správní orgán získal osobní údaje subjektu vypovídající o jeho zaměstnání a zaměstnavateli, avšak jejich shromažďování touto formou se jeví jako neúčelné, pokud se jejich uchovávání v dalším procesu ukázalo jako nadbytečné. Správnímu orgánu nic nebrání posouzení sociální situace osoby obviněného z přestupku, tj. i ve vztahu k zaměstnavateli a vyžádání si potřebných informací o profesi či o zaměstnavateli, avšak nikoliv nedůvodným shromažďováním souboru informací v úvodní fázi řízení, aniž by přestupkový orgán zřetelně deklaroval účel shromažďování a obviněného vedl k jeho povinnosti uvést pro účely řízení o přestupku požadované údaje, a to jako údaje nikoliv identifikační. ( čj.18/04/SŘ-OSR )