Kontrola u této společnosti byla zahájena na základě 12 stížností na rozesílání nevyžádaných obchodních sdělení. Obsahem obchodních sdělení byly nabídky seminářů a online webinářů, společně s odkazem na webové stránky, kde si bylo možno tyto semináře objednat.
K tomu je třeba poznamenat, že tato společnost byla již v minulosti na dodržování povinností při šíření obchodních sdělení upozorňována a již jednou s ní byla ve stejné věci vedena kontrola, přičemž ji za porušení povinností při šíření obchodních sdělení byla uložena i sankce.
Stěžovatelé ve svých stížnostech uváděli, že nejsou zákazníky odesílatele, neposkytli se zasíláním obchodních sdělení odesílateli souhlas a ani se na webových stránkách odesílatele neregistrovali. Jeden ze stěžovatelů dokonce uváděl ve své stížnosti uváděl, že dané obchodní sdělení přišlo i na desítky dalších firemních e-mailových adres, tedy i ostatním pracovníkům stejné společnosti.
Kontrolovaná osoba k tomu uvedla, že daná obchodní sdělení odeslala, přičemž e-mailové adresy získala z veřejných zdrojů, a tito uživatelé e-mailových adres tak nejsou jejími zákazníky, ani od nich nezískala souhlas k zasílání obchodních sdělení. Jednalo se o stejný zdroj elektronických kontaktů, jaký uváděla již v předchozím řízení. Nyní kontrolovaná osoba sdělila, že i přes kontrolu své databáze, předmětné e-mailové kontakty zůstaly v jejím systému.
Kontrolující v tomto případě konstatovali porušení § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., jelikož kontrolovaná osoba opakovaně zaslala na e-mailové adresy obchodních sdělení, aniž by disponovala patřičným souhlasem adresátů.
Za toto opakované porušení byla kontrolované osobě uložena příslušná sankce. Proti vydanému rozhodnutí si však tato společnost podala rozklad, kterým napadla výši sankce, která se jí zdála nepřiměřená. Předseda Úřadu svým rozhodnutím rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
