Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

Základní odkazy

 

Cesta: Titulní stránka > Hlavní menu > Archiv > Ochrana osobních údajů v českých médiích (do r. 2015) > Očipovat se nedám

 

Očipovat se nedám

Právo, 31. 7. 2007, str. 6
Zuzka Bebarová-Rujbrová

 
 
 

Právo, str. 6
31. 7. 2007

V zákonech po 11. září 2001 stále častěji řešíme, jak účinně bránit terorismu. Zvyšujeme pravomoci policie, zpřísňujeme hraniční kontroly, povolujeme odposlechy, kamerové systémy, odebírání vzorků DNA a daktyloskopických otisků. Činíme tak s vědomím, že naše snaha v konkrétním případě nemusí mít výsledky, protože stoprocentní ochrana před anonymním nebezpečím neexistuje. Čím více nebezpečí bráníme, tím více jsme nuceni zasahovat i do soukromí těch hodných občanů, které chceme chránit.

USA vyhlásily terorismu válku, která se před dveřmi ložnice nezastaví. Američané, jimž blízcí zahynuli pod troskami dvojčat, mají, zdá se, pochopení i pro extrémy typu „účel svědčí prostředky“ a „když se kácí les, lítají třísky“. Restriktivní opatření přinesla výsledky v potírání klasické kriminality i - které administrativě by se to nelíbilo -v kontrole života a postojů vlastních obyvatel, akceptované snad z obav z terorismu, snad ze strachu z neloajality.

Terorismus ale hranice nemá a americké požadavky na zásahy do soukromí letecky přepravovaných osob nejprve Evropu zaskočily. Ale několik planých i neplaných poplachů stačilo, aby si i země EU uvědomily, jak je výhodné mít občany pod kontrolou. Přestože diskuse ještě pokračují, výsledek lze předpokládat. Česká republika je malá, ale její představitelé si rádi před kamerami potřásají rukou se světovými státníky. Hrozí nám, že nadstandardní vztahy zaplatíme tím, že budeme opět průkopníky. Projednávaný zákon o pobytu cizinců již počítá s povinností podrobit se odebírání biometrických vzorků a opatřeními zasahujícími do osobnostních práv jednotlivce. Návrh v této části ani větší diskusi nevyvolal. Týká se to přece cizinců. Dodejme: zatím.

U nás to dokonce není otázka až tak politická jako profesní. Poslanci tzv. silových výborů (bezpečnost, obrana) napříč politickým spektrem obvykle berou omezení svobody jednotlivce jako nutnost, o níž není zapotřebí hlouběji diskutovat. Ale i diskuse při jednání petičního výboru Sněmovny a na semináři k návrhu zákona za účasti nevládních organizací zabývajících se lidskými právy byla poměrně kusá.

Do jaké míry jsme ochotni se vzdát svých svobod ve jménu bezpečnosti? Kde je hranice mezi nedotknutelností osobnostních práv jednotlivce a opatřeními v tzv. veřejném zájmu? Budeme souhlasit s používáním biometrických metod při letecké přepravě? Přistoupíme na elektronické monitorování občanů, vůči nimž - možná zatím - žádné podezření nemáme?

A nejde jen o terorismus. Nevadí nám prezentace našeho osobního života v bulvárním tisku? Jsme smířeni se sběrem našich osobních dat obchodními řetězci a zásilkovými službami? Kde je hranice mezi soukromým a veřejným? Přistoupíme jednou na čipování obyvatel, nebo budeme trvat na rozumné míře soukromí jednotlivce? A co je v tom případě rozumná míra? Dopředu říkám: dobrovolně se čipování nepodrobím.

autor: Zuzka Bebarová-Rujbrová
poslankyně PSP ČR

 
 

Zobrazit aktuální dokumenty | archiv dokumentů | dokumenty včetně archivu

 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém