Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

Základní odkazy

 

Cesta: Titulní stránka > Hlavní menu > Archiv > Ochrana osobních údajů v českých médiích (do r. 2015) > Otevírat ložnice lidí je nesmysl

 

Otevírat ložnice lidí je nesmysl

Právo, 12. 2. 2002, str. 1
Rozhovor s předsedou Úřadu, Naďa Adamičková, Marie Königová

 
 
 

Otevírat ložnice lidí je nesmysl

(rozhovor s předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů Karlem Neuwirtem)

Sněmovna schválila nový zákon o zpřístupnění dokumentů bývalé Státní bezpečnosti. Váš úřad už od začátku k němu měl připomínky. O co šlo?
Zásadní byla naše obava, že při zpřístupnění agenturních svazků se mohou rozkrýt i údaje o zcela nevinných osobách a jejich soukromí. Žádali jsme úpravy tak, aby se tomu zabránilo. Ale už tvůrci předlohy v Senátu naše připomínky většinou nevzali v potaz.

Podle vás nestačí ustanovení, že osobní údaje o dalších osobách ve svazcích budou začerněny?
Ministerstvo vnitra má sice tyto údaje znečitelnit, ale není to dobře upraveno, protože to představuje velmi široký pojem. Znamená to, že ministerstvo - než poskytne nějaký dokument veřejnosti - musí projít celý text, a ty osoby, které nebyly agenty, z textu odstranit. Máme obavu, že se sice některé údaje začerní nebo jinak znečitelní, ale zůstanou tam jiné, jež umožní tzv. nepřímou identifikaci. Pokud se totiž bude vyhledávat podle jmen nějakým softwarem, pak systém nemusí odchytit nepřímou identifikaci. Tam může být napsáno "soused ve čtvrtém patře", a to nezmizí. Tak se člověk dozví i věci, které by v textu být neměly. A to přesto, že zákon bude de facto dodržen.

Autoři a obhájci zákona ale tvrdí, že tento systém umožní nahlížet jen do materiálů o estébácích a agentech, ale údaje o lidech poškozených minulým režimem nebudou veřejnosti k dispozici.
V těch dokumentech jsou ale i údaje např. o lidech, jež nebyli agenty, na které se shromažďovaly jakési dehonestující údaje, aby se časem na ně mohl vyvíjet nátlak. O tom zákon vůbec nehovoří - a to mohou být poškození lidé. StB často shromažďovala nepravdivé údaje, a získávala tak argumenty, aby lidi donutila ke spolupráci. Zveřejnění těchto informací může vyvolat polemiky. Co když tam někdo bude popisován jako amorální člověk, třeba jako pedofil jen proto, že vodil děti za ručičku do školy? Pokud to vyjde na veřejnost, pak se může uvažovat: Není šprochu, aby nebylo pravdy trochu, a ten člověk je ve společnosti znemožněn. Mám obavu, aby se s vaničkou nevylilo i dítě.

Domníváte se, že to povede k žalobám?
Možná i tak, minimálně se otevřou nové křivdy. Jestliže se totiž lživé informace, které StB shromažďovala, budou propírat na veřejnosti a bude se pátrat po jejich pravdivosti, bude to lidem přinejmenším nepříjemné. A budou se chtít bránit. Přitom prokazovat, že jde o lži, co si o nich navymýšlel nějaký agent, bude muset právě poctivý člověk.

Co říkáte názoru některých odpůrců, že vlastně tímto zákonem vzniká skupina, jejíž veškeré osobní údaje se prostřednictvím odhalení kádrových spisů dávají všanc?
V tomto případě jde o archiválie a měl na to pamatovat zákon o archívnictví. Aktuální zaměstnanecké spisy se tím nerozkrývají. Zveřejnění informací o prokázaných agentech, o kterých se řeklo, že nemají právo na ochranu soukromí takovou, jako mají poctiví lidé, je politické rozhodnutí. K tomu ale měl být udělán dobrý zákon, a to tento není.

V čem je jeho slabina?
Soukromí lidí by mělo být přes jejich osobní údaje chráněno. A ty skupiny lidí, které se mají vyjmout z této přísné ochrany, musí být přesně specifikovány. Ať se jasně řekne, do jaké míry se do soukromí občana může a kam už ne. Protože otevřít vše až do ložnice lidí je nesmysl. Alespoň pro společnost, která si říká demokratická. Zákon měl jednoznačně stanovit, že se budou začerňovat identifikační údaje, a to i nepřímé. Pak tam mohla zůstat všechna ostatní data, včetně zdravotního stavu, protože by nebylo možné přesně určit osobu, o které je řeč.

Měli se tvůrci kde inspirovat?
Měli, ale asi to neudělali. V Polsku mají zákon, v němž se postupovalo právě cestou likvidace všech identifikačních údajů.

Může se tedy i přes začerňování člověk dostat až k údajům o sledovaných osobách?
Samozřejmě, pokud nebude zlikvidována identifikace důsledně. Navíc kdo bude posuzovat, kam až sahá soukromý život? Poslanci? Ministerstvo vnitra, pro které to bude okrajová záležitost? To nebudou specialisté, kteří by byli schopni se tím zabývat. Vždyť v Německu to dělá úřad o 2500 vycvičených lidech.

Z vašich výhrad jako by plynulo, že by bylo lépe archívy tak široce neotvírat…
Zákon vychází z toho, že lidé mají právo vědět o tom, kdo byl agentem. Ale do určité míry by stačilo potvrdit, že dotyčný agentem byl a donášel na lidi. Nevím, proč se ještě hrabat v jeho soukromém životě, který mohl být naprosto v pořádku. Jeho pracovní činnost s ním nesouvisela, rodiny to často ani nevěděly. A teď se s ním spláchnou i jeho rodinní příslušníci. I proto se obávám, že může nastat skandalizace i nevinných. Argumenty proti tomuto zákonu se berou, jako že chceme chránit agenty. Obdobně jsme dopadli, když jsme se postavili proti otevření databází dopravcům. Podle některých lidí jsme chtěli chránit černé pasažéry. Když jsme zkritizovali bankovní zákon, obvinili nás, že chceme chránit neplatiče. Překvapuje mě, kolik lidí a i politiků, po padesátileté zkušenosti, kdy soukromí neznamenalo nic, nechápe ochranu osobních údajů jako součást ochrany soukromí. Očekával bych, že tento národ, poznamenaný svou historií, si bude soukromí chránit. A když vidím, jak se neustále prolamuje náš zákon o ochraně osobních údajů, je mi z toho smutno.

Je podle vás naše společnost tedy vůbec schopna přijmout odhalení, která nový zákon o archívech StB a KSČ přinese?
To nemohu posoudit, ale domnívám se, že bychom měli naši aktivitu soustředit na vstup do EU, hledět dopředu, abychom byli demokratickou společností. Po 12 letech a ještě tímto způsobem se vracet, otevírat, hrabat se … obávám se, že energie lidí bude soustředěna na zcela něco jiného než na vizi do budoucna.

Zákon na ochranu osobních údajů je dost přísný, a přesto - zdá se - poslanci nyní chtějí rozdávat osobní data na potkání. Začalo to zpravodajskými službami, pak přišli zmínění dopravci, městská policie, banky… A teď by měla pětičlenná skupina poslanců rozhodovat v případě pochybností, zda zveřejnit některé dokumenty z archívů StB. Otevírání databáze občanů se přitom často zdůvodňuje bojem proti terorismu. Sdílíte tento názor?
Ne tak docela, proto jsme iniciovali diskusi v Radě Evropy a její expertní výbor pro ochranu osobních dat poté vydal prohlášení, že v zájmu boje proti terorismu není nutné snižovat úroveň ochrany dat. Snaha politiků obětovat soukromý život lidí ve prospěch jakéhosi imaginárního boje proti terorismu je něco neuvěřitelného. Nikdo v ČR mi zatím neodpověděl na otázku, v čem prolamování soukromí člověka napomáhá boji proti terorismu.

 
 

Zobrazit aktuální dokumenty | archiv dokumentů | dokumenty včetně archivu

 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém