Úřad pro ochranu osobních údajů

Ve vztahu ke skutkové podstatě přestupku dle § 44a odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. se totiž správní orgán dále zabýval otázkou materiální stránky přestupku ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., tedy tím, zda by případné prokázání jednání JUDr. R. naplňující formální znaky přestupku bylo možné považovat za porušující nebo ohrožující zájem společnosti.

Dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod je svoboda projevu a právo na informace zaručeno. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Podle čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Povinnost mlčenlivosti, jejíž zvláštní formou je i § 8b odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., je zákonným omezením práva na svobodu projevu. Podle Evropského soudu pro lidská práva je třeba při zasahování do svobody projevu posoudit, zda bylo "stanoveno zákonem, zda sledovalo jeden nebo více legitimních cílů a zda bylo nezbytné v demokratické společnosti" k dosažení těchto cílů.

Do 31. března 2009 znělo ustanovení § 8a zákona č. 141/1961 Sb. (což bylo jediné relevantní ustanovení týkající se poskytování informací o trestním řízení) tak, že dle něj orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům. Přitom dbají toho, aby neohrožovaly objasnění skutečností důležitých pro posouzení věci, nezveřejňovaly o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.

Uvedené ustanovení bylo změněno zákonem č. 52/2009 Sb., přičemž původní vládní návrh zákona se týkal pouze zvýšení právní ochrany soukromí poškozených v trestním řízení a v případě obviněných (resp. osob, proti kterým se vede trestní řízení) pouze osob mladších 18 let (viz sněmovní tisk č. 443/0; www.psp.cz; pouze k této části také existuje důvodová zpráva). Teprve v rámci dalšího legislativního procesu byla doplněna ustanovení o zákazu poskytování informací umožňujících zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, a to pouze ve fázi přípravného řízení, a s tím související zákaz pro osoby vykonávající práva nebo povinnosti v trestním řízení.

Správní orgán se na základě shora nastíněných ústavních principů a limitů a vývoje relevantní právní úpravy zabýval účelem zákazu obsaženého v § 8b zákona č. 141/1961 Sb. V prvé řadě je třeba konstatovat, že z právní úpravy vyplývá, že zákaz v § 8b odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., tedy pro osoby, které se informace dozvědí od orgánů činných v trestním řízení, (pro zjednodušení a v souvislosti s projednávanou věci dále jen „zmocněnec“) je přísnější než zákaz uvedený v § 8a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., neboť ten se vztahuje jenom na přípravné řízení, zatímco zákaz pro zmocněnce není časově omezen. Dále platí pro oba případy, že poskytnutí informací je možné pro dosažení účelu trestního řízení, který je vyjádřen v § 1 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., mimo jiné jako působení k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití.

Správní orgán dále vycházel z následujících úvah: Ochrana soukromí je v trestním řízení nepochybně vyšší v případě poškozených, a poté svědků a dalších dotčených osob, než u osob, proti kterým se trestní řízení vede. Toto souvisí právě s preventivním účelem trestního řízení ve vztahu ke společnosti. Pomáhat k dosažení účelu trestního řízení nejsou oprávněny pouze orgány činné v trestním řízení, ale toto právo přísluší každému občanovi, tedy i poškozenému (srov. § 1 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb.). Je také fakticky nemožné zabránit tomu, aby se veřejnost v mediálně zajímavých trestních případech nedozvěděla o tom, proti komu je trestní řízení vedeno; lze přitom vycházet z toho, že mediální zájem ve většině případů pokrývá také veřejný zájem na informovanosti o trestné činnosti specifických osob (např. veřejně činných osob) nebo v souvislosti se specifickými okolnostmi (způsob spáchání, oběť, jiné okolnosti atd.). (čj. SPR-1255/10)