Úřad pro ochranu osobních údajů

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, jsou zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany a zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazení do obecního úřadu oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona navštěvovat dítě a rodinu, ve které žije, v obydlí a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole a ve školském zařízení, ve zdravotnickém zařízení, v zaměstnání nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje, jak rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách dítě žije a jaké má dítě chování. Sociálně-právní ochranou se poté dle § 1 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb. rozumí také ochrana práva dítěte na příznivý vývoj. Podle § 57 odst. 1 jsou poté zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany, zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazení do obecního úřadu povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se při provádění sociálně-právní ochrany nebo v přímé souvislosti s tím seznámili.

Je tedy zřejmé, že zákon č. 359/1999 Sb. ukládá zaměstnancům povinnost mlčenlivosti (ta ostatně vyplývá také z § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb.). Současně je ale třeba konstatovat, že sdělení takových údajů, které jsou nezbytné při provádění a plnění úkolů sociálně-právní ochrany dle zákona č. 359/1999 Sb., tedy např. při šetření v rodině, u lékaře atd. nelze a priori považovat za porušení povinnosti mlčenlivosti. Je nepochybné, že bez využití určitého množství údajů při vlastním šetření by nebylo možné dosáhnout cílů zákona č. 359/1999 Sb., tedy ochrany práv dítěte. Jinými slovy lze tedy shrnout, že při provádění úkonů dle zákona č. 359/1999 Sb. se zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany nebo obecního úřadu nemůže dopustit porušení povinnosti mlčenlivosti, pokud pracuje s údaji, které se týkají jím prověřované věci. (čj. VER-6219/08-7)