Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

Základní odkazy


Cesta: Titulní stránka

 

Předání audiovizuálního záznamu úkonu Policie České republiky televizní stanici ke zveřejnění

 

 
 

Postup, kdy byl pro účely pořadu odvysílaného veřejnoprávní televizí ředitelem Útvaru X, za účelem doložení přiměřenosti postupu Policie České republiky při zadržení paní Y, předán ke zveřejnění zkrácený audiovizuální záznam obsahující osobní údaje paní Y, aniž by účelem zveřejnění bylo plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s trestním řízením nebo pátrání po osobách ve smyslu § 81 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, nebo jiný zde vymezený důvod, nelze z hlediska ústavně zaručených práv na ochranu soukromí a na ochranu osobních údajů považovat za adekvátní formu plnění povinností či oprávnění Policie České republiky. Dle názoru správního orgánu se přitom nejednalo ani o postup podle § 8a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), neboť předání záznamu ke zveřejnění, jak uvádí ve svých vyjádřeních sám účastník řízení, nesouviselo ve své podstatě s poskytováním informací o konkrétním trestním řízení, ale s tím, že došlo (dle názoru účastníka řízení) k útoku na autoritu Policie České republiky, která se mohla následně projevit při plnění jejích zákonných úkolů.

I kdyby však bylo možné obecně toto jednání podřadit pod § 8a a násl. zákona č. 141/1961 Sb., tj. považovat výše popsaný postup za poskytování informací o trestním řízení orgány činnými v trestním řízení, je třeba konstatovat, že dle názoru správního orgánu nebyla splněna podmínka stanovená v § 8a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., neboť osobní údaje zachycené na předmětném záznamu nepochybně nemají přímou spojitost s případnou trestnou činností paní Y. Správní orgán nemůže akceptovat ani tvrzení účastníka řízení, že šlo o postup podle § 8d zákona č. 141/1961 Sb., který umožňuje v nezbytném rozsahu zveřejnit informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c téhož zákona, odůvodňuje-li to veřejný zájem. Dle názoru správního orgánu se totiž nejednalo o informace v nezbytném rozsahu, přičemž právě pojem „nezbytný rozsah“ vnáší do tohoto ustanovení princip proporcionality, který je ten, kdo informace zveřejňuje (nebo jako v tomto případě ke zveřejnění předává), povinen vyhodnotit předtím, než ke zveřejnění přistoupí. Účastník řízení, jak vyplývá i z velmi detailního seznamu toho, jaké jednotlivé informace o paní Y byly zveřejněny v tisku, který uvádí ve svém vyjádření, zjevně není schopen odlišit zcela rozdílnou „kvalitu“ informací (osobních údajů), pokud jsou uvedeny v tištěných médiích a informací obsažených v audiovizuálním záznamu zachycujícího takový úkon Policie České republiky, jako je zadržení osoby, byť ve zkrácené podobě. Rozsah osobních údajů v audiovizuálním záznamu bude vždy nepoměrně širší než ten, který byl zveřejněn prostřednictvím tištěných médií, a případný zásah do práva na ochranu soukromí tak bude mnohem vyšší. Proto, ač správní orgán zcela akceptuje závěry Nejvyššího správního soudu vztahující se k otázce společenské nebezpečnosti jednání, nelze dojít k závěru, že by jednání, které je předmětem tohoto řízení, postrádalo materiální znak správního deliktu, resp. nebylo protiprávní. K tomu správní orgán jen dodává, že Policie České republiky, její útvary i jednotliví příslušníci musí snést vyšší míru kritiky, než je obvyklé, případně se bránit nepravdivým tvrzením standardními prostředky (např. občanskoprávní žalobou), nemohou však k ochraně své pověsti využít informace, které získali při výkonu veřejné moci. Správní orgán má též pochybnosti, zda jednání, které je předmětem tohoto řízení, lze považovat za jednání ve veřejném zájmu, resp. má za to, že se zde střetává několik veřejných zájmů, přičemž je-li veřejným zájmem zabránit útoku na autoritu Policie České republiky, která by se mohla následně projevit při plnění jejích zákonných úkolů (jak tvrdí účastník řízení), je nepochybně veřejným zájmem i zájem na řádném výkonu pravomocí orgánů činných v trestním řízení, včetně ochrany soukromí a osobních údajů dotčených osob.

Správní orgán dále konstatuje, že i když došlo k předání záznamu ke zveřejnění pouze v pořadu vysílaném Českou televizí, tak následkem takového postupu nezbytně muselo být už nekontrolovatelné šíření (a další dostupnost) tohoto záznamu jak prostřednictvím médií, tak příp. soukromými osobami. Tato skutečnost je tedy z hlediska vedeného správního řízení nerozhodná.

Dále se správní orgán zabýval možností uplatnění liberace a tedy ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., které je formulováno tak, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

Správní orgán však došel k závěru, že uplatnění liberačního ustanovení je v této věci pojmově vyloučeno. Skutečnost, že k předání předmětného záznamu ke zveřejnění došlo, přičemž účastník řízení neshledává v postupu ředitele Útvaru X pochybení; má jej za důvodný (viz tvrzení účastníka řízení, že v daném případě zájem na posílení důvěry v Policii České republiky zcela jednoznačně převážil nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby) a zákonný (směřující k naplnění § 8a a násl. zákona č. 141/1961 Sb.), ve svém důsledku dle správního orgánu znamená, že účastník řízení nemůže sám sebe „vyvinit“ z odpovědnosti za toto jednání a jeho následek.

sp. zn. UOOU-01670/14

 
Zodpovídá: PhDr. David Pavlát
Vytvořeno / změněno: 30.4.2015 / 30.4.2015

 
 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém