Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

Základní odkazy

 

Cesta: Titulní stránka > Hlavní menu > Předávání osobních údajů do zahraničí > K problémům z praxe > Předávání osobních údajů zaměstnanců do zahraničí

 

Předávání osobních údajů zaměstnanců do zahraničí

 
 
 

V praxi se Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) často setkává s případy správců osobních údajů smluvně svázaných se zahraničními podnikatelskými subjekty, které požadují předávání osobních údajů zaměstnanců řídícím orgánům nebo dalším specializovaným útvarům těchto zahraničních společností.

Úřad je povinen pohlížet na případy předávání osobních údajů nejen z hlediska aplikace § 27 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOOÚ“), ale také z hlediska dalších právních předpisů, které upravují zpracování osobních údajů zaměstnanců zahrnující i možnosti jejich předávání do zahraničí. Proto je nutno zohlednit především předpisy pracovního práva a posoudit, zda je předávání osobních údajů v souladu s účely jimi vymezenými.

V některých případech předávání osobních údajů, zejména pokud se na ně vztahuje mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal souhlas Parlament ČR (např. Úmluva č.108 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, vyhlášená pod č. 115/2001 Sb. m. s.), nebo se na ně vztahuje rozhodnutí orgánu Evropské unie, není nutno žádat Úřad o povolení k předání osobních údajů.

Pokud je podána žádost o povolení k předávání osobních údajů do jiných států, je v rámci správního řízení podle § 27 ZOOÚ stanovena povinnost podrobnějšího přezkoumávání žádosti o předávání osobních údajů. Při posuzování zákonných podmínek předávání osobních údajů je proto na místě se zaměřit na zákonnost a účelnost předávaných údajů, na jejich rozsah a případně formy, neboť se jedná o předávání osobních údajů jiným osobám, které většinou nemají žádný, ani pracovněprávní, vztah k zaměstnancům (subjektům údajů) zaměstnavatele se sídlem v České republice.

Zahraničním podnikatelským subjektům, které mají zájem o ekonomické výsledky tuzemských společností, mohou jednak být předkládány ekonomické souhrny obsahující anonymizované údaje týkající se zaměstnanců, a jednak mohou v rámci smluvně garantované spolupráce obdržet (tj. zejména nahodile shromažďovat) jednotlivé údaje o konkrétních pracovnících vyplývající z plnění jejich úkolů. Případný ekonomický zájem zahraničních osob však nemá relevanci vůči právnímu postavení zaměstnanců zaměstnávaných v České republice, neboť v souladu se zákoníkem práce je vždy zaměstnavatel oprávněn posuzovat jednání zaměstnance a vyhodnocovat splnění úkolů (obě činnosti přitom nepochybně zahrnují zpracování osobních údajů). Proto lze doporučit správci, který zamýšlí předávat osobní údaje zaměstnanců do zahraničí, aby přihlédl k následujícím kritériím:

1) Problematika předávání zaměstnaneckých údajů do zahraničí je limitována nejen podmínkami stanovenými v § 27 ZOOÚ, ale také skutečností, že uvedené zpracování zaměstnaneckých údajů musí být v souladu s dalšími požadavky tohoto zákona, neboť se často jedná o činnosti upravené zvláštními předpisy. Musí být také v souladu s pravidly v těchto předpisech uvedenými, přičemž na tato pravidla je nutno pohlížet jako na upřesnění zásad ochrany osobních údajů stanovených v ZOOÚ. Nemělo by tedy docházet k údajně „legálnímu“ předávání osobních údajů pro takové zpracování v zahraničí, které je však v rozporu s podmínkami takového zpracování požadovanými právním řádem České republiky (předpisy a rozhodnutí orgánů Evropské unie).

2) V případě posuzování pracovního práva jako odvětví soukromého práva je nutno konstatovat, že v daném případě jsou účel a případné meze nakládání se zaměstnaneckými údaji stanoveny právními předpisy. Patří sem jak případy výslovně stanovené zákoníkem práce, např. ust. § 60, tak případy obecně vymezené a umožňující zpracování některých agend v návaznosti na zvláštní právní předpisy, např. agendy personální a mzdové (a to pro účel charakterizovaný již názvem této agendy). Také lze v této souvislosti uvést případy aplikace zvláštních zákonných ustanovení, která sice výslovně nehovoří o nakládání s osobními údaji, ale přitom při jejich provádění nezbytně dochází k nakládání s osobními údaji; i zde se jedná o činnosti, které svým charakterem vymezují účel zpracování požadovaný ZOOÚ.

3) Osobní údaje zaměstnanců neslouží jen k zajištění trvání pracovněprávního vztahu zaměstnance k zaměstnavateli, ale mohou být také podkladem pro jiné činnosti, např. pro vyhodnocení racionalizace práce, efektivity činností a trendů dalšího vývoje zaměstnavatele. V tomto případě však nastává nutnost osobní údaje zaměstnance anonymizovat, neboť dochází ke zpracování údajů, jehož účelem je zajištění hospodářských cílů zaměstnavatele. Zpracováním neanonymizovaných dat, která se sice mohou dotýkat zaměstnance, ale v prvé řadě bezprostředně slouží ekonomickým potřebám zaměstnavatele, je zjevně překračován rámec (účel) právními předpisy stanoveného nakládání s osobními údaji zaměstnanců.

4) Je nepochybné, že některá nakládání s osobními údaji zaměstnanců, a to v částech, které nejsou upraveny nebo přímo omezeny právními předpisy, lze provádět pouze se souhlasem zaměstnanců. Pro taková zpracování však platí nutnost dodržovat další požadavky ZOOÚ, včetně požadavku účelnosti konkrétního zpracování. Je zřejmé, že souhlas zaměstnance nemůže zhojit případný rozpor požadavku zaměstnavatele s pravidly a účely stanovenými právními předpisy. V neposlední řadě lze na takový souhlas pohlížet odděleně od pracovněprávních úkonů, neboť nemusí být jejich podmínkou. Současně je nezbytné ze strany zaměstnavatele zajistit informovanost zaměstnanců o zpracování jejich osobních údajů v zahraničí, a to takovým způsobem, aby bylo zřejmé, že jejich souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely předávání je dobrovolný, a že jej lze také odmítnout.

5) V mnoha případech předávání osobních údajů do jiných států je požadavek jejich zpracování dán specializovanými či odbornými pracovišti u tzv. „mateřských“ společností v zahraničí, které jsou z pohledu ZOOÚ zpracovateli. Pak je nutné naplnit zejména ustanovení § 6 ZOOÚ, tedy uzavřít smlouvu mezi správcem a zpracovatelem. Uvedený zpracovatel však není oprávněn předmětné osobní údaje zpracovávat pro jiné účely a pro jiné správce (pro uvedené účely je však možné údaje anonymizovat).

6) Často také dochází k předávání osobních údajů do zahraničí v rámci zlepšování kvalifikace vymezených skupin zaměstnanců a v případech jejich vysílání na služební cesty do zahraničí. V takovém případě je obvykle naplněna některá z podmínek § 27 ZOOÚ. Pokud však zaměstnavatel v souvislosti s vysláním zaměstnance do zahraničí, obvykle z důvodu přesídlení zaměstnance a jeho rodiny, zpracovává osobní údaje členů rodiny zaměstnance, je nezbytné získat souhlas subjektů údajů.

Závěrem je nutno poznamenat, že naznačené problémové okruhy dopadají také na případy zpracování, na které se nevztahuje rozhodování Úřadu o vydání povolení k předávání osobních údajů, neboť tyto případy zpracování podléhají dozorové (včetně sankční) činnosti Úřadu. Proto je nezbytné k výše uvedeným kritériím přihlednout při každém předávání zaměstnaneckých osobních údajů do zahraničí.

 

Kontext

Umístění: Složky dokumentů > Mapa stránek > Hlavní menu > Předávání osobních údajů do zahraničí > K problémům z praxe > Předávání osobních údajů zaměstnanců do zahraničí

Zobrazit aktuální dokumenty | archiv dokumentů | dokumenty včetně archivu

 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém