Úřad pro ochranu osobních údajů

V září letošního roku navštívila Českou republiku komisařka úřadu pro ochranu dat z Ontaria v Kanadě. Při té příležitosti se setkala také s předsedou českého partnerského úřadu; hovořili mimo jiné o možnostech implementování prvků ochrany a zabezpečení soukromí do technologií. Ann Cavoukianová je také autorkou několika publikací věnujících se ochraně soukromí – zatím poslední z nich pojednává právě o tématu „privacy by design“, které Vám v následujícím článku chceme přiblížit.

Kniha kanadské komisařky pro ochranu dat v Ontariu Ann Cavoukianové „Privacy by Design“ se věnuje tématu, které je v našem prostředí prozatím poměrně nové; poprvé se o něm začalo hovořit v 90. letech právě v Kanadě, na popud komisařky. To vysvětluje i fakt, že termín „privacy by design“ nemá zatím ustálený český ekvivalent. Nejvýstižněji by se snad dal přeložit jako „ochrana soukromí jako aspekt návrhu“ nebo jako „naprojektovaná ochrana soukromí“.

Autorka v úvodní kapitole knihy vysvětluje, co si pod tímto termínem máme představit: Stručně řečeno, jedná se o takový přístup k ochraně soukromí, který zahrnuje zakotvení zásad ochrany soukromí již do návrhů různých technologií či situací. Jinými slovy, jde o uplatňování požadavků souvisejících s ochranou osobních údajů co nejdříve od počátečních fází existence technologických novinek. Původně se tento přístup aplikoval skutečně především na vývoj nových technologií, časem se však rozšířil také například na oblast obchodních postupů a jiné.

Ve čtyřech rozsáhlejších tematicky zaměřených kapitolách přináší Cavoukianová své přednášky, úvahy, doporučení či také praktické návody, včetně informací o aktivitách svého úřadu v rámci různých témat spjatých s ochranou osobních údajů a jejím zabezpečením. Na závěr většiny kapitol nechybí rozsáhlá bibliografie k danému dílčímu tématu.

Jak Ann Cavoukianová zdůrazňuje, je třeba si uvědomit, že ochrana soukromí není v žádném případě přežitkem: Se vznikem nových technologií se naopak riziko neustálého dohledu zvětšuje, žijeme v éře „všudypřítomné dostupnosti dat“. Má-li soukromí přežít, musí se jeho ochrana přizpůsobit změnám ve společnosti, ve způsobu života. Nicméně je třeba říct, že autorka nevidí v nových dohledových technologiích pouze hrozbu – chápe také jejich možný přínos, například v zajištění většího bezpečí.

Kniha dokládá, že v oblasti implementace zásad ochrany soukromí do různých technologií došlo k jednoznačnému posunu. Nyní již není cílem stav, kdy vývojáři nových technologií museli volit buď soukromí, nebo bezpečnost (tzv. zero sum přístup), tedy jedno na úkor druhého. Komisařka upozorňuje, že tento přístup ve skutečnosti nebyl přínosem nikdy. Proto je žádoucí užití tzv. positive sum přístupu, tedy situace, kdy profitují všichni zúčastnění (tedy např. jak společnost, která chce mít data zákazníků, tak zákazníci, jejichž data jsou pak adekvátně chráněna). Aby se tohoto modelu dosáhlo, musí být ochrana soukromí hned od začátku aktivně zakomponována do technologií. Přístupem positive sum (neboli „zisk-zisk“) se tedy dá dosáhnout toho, že technologie, které jsou tradičně spojovány se zásahem do soukromí, se dají transformovat do technologií, které budou naopak data chránit. Společnosti, které na tento model přistoupí, z něj mohou profitovat; pokud totiž firma například nechrání soukromí svých zákazníků, dojde ke ztrátě důvěry v ni, a tím i zisků. Vyžaduje to však kreativitu a dalekosáhlé inovace technologií.

V oddíle věnovaném ochraně soukromí na internetu se Ann Cavoukianová zabývá především potřebou vzdělávání a osvěty mezi mládeží. Musí to být sami mladí lidé, kdo pochopí nebezpečí plynoucí z lehkomyslného uvádění informací o sobě a svých aktivitách, a společnosti jako Facebook či MySpace by se pak měly zasadit o větší transparentnost toho, jaké údaje vyžadují a kdo všechno k nim bude mít přístup. Spolupráci kanadského úřadu se společností Facebook však považuje komisařka za velmi dobrou, podařilo se během ní dosáhnout mnohých zlepšení. O Facebook se tento úřad začal zajímat již v době, kdy to byl zcela nový fenomén. Při diskusích s mladými uživateli zjistil, že většina z nich vůbec nedbala na ochranu svých údajů. Podle autorky je především důležité, aby mladí lidé do tématu ochrany soukromí na internetu aktivně vstupovali, například tím, že dobrovolníci z řad mládeže (13-18letí), kteří prošli školením, vzdělávají mladší děti nebo také rodiče či učitele.

Poslední oddíl v této kapitole pak dokonce přináší velmi užitečný návod „krok za krokem“, jak chránit své soukromí na sociálních sítích (Facebook).

S obdobnými návody a s návrhy, jak implementovat zásady ochrany soukromí již v návrzích nových postupů a technologií, ostatně pracuje autorka v knize častěji, byť jsou zaměřeny spíše na firmy, které chtějí využívat konkrétní technologie (např. RFID).

Kniha „Privacy by Design“ přináší také jeden zásadní postřeh, týkající se toho, odkud plyne největší ohrožení soukromí: zatímco dřív bylo největším nebezpečím shromažďování údajů velkými centrálními institucemi, nyní se situace mění – například s rozšířením webu může být zpracovatelem dat téměř kdokoliv, naše data jsou všude a jsou dostupná obrovskému množství lidí. Autorka k tomu poznamenává: „Zdá se, jako bychom došli od Orwellova 1984 ke Kafkovu Procesu“. Hrozbou tak už dnes není jediné stále sledující oko Velkého Bratra, ale spíše obrovské množství neznámých subjektů, které mohou naše data používat i bez našeho vědomí a na jejich základě o nás rozhodovat.

Ve světě stále se rozvíjejících technologií a systémů, které mohou život člověka zjednodušit či jej lépe chránit, zároveň ale často také citelně zasahují do jeho soukromí, má fenomén „naprojektované ochrany soukromí“ svou zásadní důležitost. Přístup k ochraně soukromí jako k prvku, který je již od počátku zakomponován do návrhů – tedy „privacy by design“ – bude jistě v budoucnu hrát čím dál tím důležitější roli. Je dobré vědět, že tato alternativa, z níž v konečném důsledku mohou profitovat všichni zúčastnění, existuje.