Úřad pro ochranu osobních údajů

22. října 2013

Úřad pro ochranu osobních údajů nezpochybňuje registry dlužníků, ale Úřad nemůže tuto otázku posuzovat, protože jeho kompetence mu ukládá dozor v oblasti zpracování osobních údajů. Není záležitostí Úřadu pro ochranu osobních údajů, zda je či není upraven status registrů dlužníků nebankovních institucí. Úřad navíc nerozhodl o něčem novém, ale zpracování osobních údajů v nebankovních registrech se řídí podle obecné právní úpravy, tedy podle zákona o ochraně osobních údajů od samého počátku své existence činnosti i sdružení SOLUS, ale týká se i provozovatelů dalších nebankovních registrů, jako je například NRKI. Všechny členské společnosti sdružení SOLUS mají ve svých základních obchodních dokumentech uvedenu informaci o zpracování osobních údajů, a to zejména ve všeobecných obchodních podmínkách. Všechny obsahují informaci a poučení o předávání informací do registrů dlužníků pouze se souhlasem. Tedy nejedná se o nic nového.

Pokud se týká podezření z nahánění lidí do úvěrové pasti k lichvářům, tak upozorňujeme na skutečnost, že členy sdružení SOLUS jsou kromě úvěrových společností dále banky, jejichž činnost se řídí dle zákona o bankách, dále čtyři telekomunikační společnosti, jejichž činností není poskytování úvěrů, dále jsou zde například společnosti RWE Zákaznické služby, E.ON ČR, tedy poskytovatelé energií, přičemž musíme zdůraznit, že činnost jak telekomunikačních, tak energetických společností je regulována příslušnými regulačními orgány, které mimo jiné dohlížejí rovněž na jejich všeobecné obchodní podmínky, které obsahují rovněž informaci o tom, že předání informací do SOLUSu je pouze se souhlasem zákazníka. Členem SOLUSu je například i společnost MAKRO, Cash & Carry, ale i jedna pojišťovna. Úřad proto odmítá toto účelové tvrzení, které je zavádějící a je vydáváno na sdělování pouze částečných účelově upravených informací. Dále je nezbytné doplnit, že v České republice existují desítky úvěrových společností, které nejsou členy sdružení SOLUS ani NRKI, včetně jedné z největších společností Provident Financial. Problematika spotřebitelských úvěrů je řešena zákonem o spotřebitelských úvěrech a je plně v kompetenci Ministerstva financí ČR.

Pro úplnost je nezbytné doplnit, že zákonodárce upravil činnost Bankovního registru klientských informací, ale například i dlužníků zdravotních pojišťoven a dalších dlužníků (evidence exekucí, dražeb aj.), a to včetně stanovení přesných podmínek, za kterých mohou být zpracovány. Pokud zákonodárce neupravil zvláštním zákonem činnost provozovatelů nebankovních registrů dlužníků, musí se řídit obecnou právní úpravou a jednotliví provozovatelé si nemohou pravidla určovat pouze podle jimi stanovených pravidel. Úřad dostává stížnosti od fyzických osob na nebankovní registry, včetně sdružení SOLUS, na zpracování osobních údajů v dlužnických registrech, aniž by kdykoliv cokoliv dlužili, například proto, že prokazatelně byla jejich identita zneužita k trestné činnosti nebo jejichž dluh vznikl před vznikem činnosti nebankovních registrů a jsou již dávno promlčené nebo jejichž dluh nedosahuje ani 150 korun. Tito stěžovatelé se na Úřad obracejí s žádostí o zásah, neboť provozovatelé registrů na jejich žádosti o výmaz z registru nereagují. Proto Úřad v jednotlivém případě rozhodl, tak jak rozhodl, a proto se Úřad distancuje od diskuzí na téma, že zodpovídá za dluhovou past.

Rozhodnutí Úřadu je plně v souladu se směrnicí 95/46/ES a ostatními evropskými předpisy a také v souladu s přístupy pracovní skupiny WP 29 (poradního orgánů Evropské komise v oblasti ochrany osobních údajů) k otázce blacklistů. Doporučení Světové banky a OECD nesměřují k tomu, aby byly v České republice provozovány dlužnické registry za podmínek a způsobem, který je v současné době praktikován (např. sdružením SOLUS), ale aby tyto registry byly provozovány v souladu s právním řádem daného státu. Úřad pro ochranu osobních údajů nenamítá nic proti existenci dlužnických registrů, jejichž pravidla (zejména kdo se do nich může dostat, za jakých podmínek, jaké má právo na zpochybnění zápisu, jeho opravu, jak dlouho bude v registru veden, kdo bude mít přístup k jeho údajům) budou stanovena zákonem; jinak je na rozhodnutí a vůli subjektu údajů, zda bude se záznamem v dlužnickém registru souhlasit. Úřad od počátku akceptoval skutečnost, že společnost SOLUS zařazovala jednotlivé dlužníky do registru na základě jejich souhlasu a proti tomuto postupu nic neměl. Nikdy se ovšem až do této doby nezabýval tím, že by dlužník svůj souhlas odvolal, což je zákonným právem u každého zpracování osobních údajů, které je podloženo souhlasem; nejedná se tedy o žádnou změnu dřívějších názorů.