Úřad pro ochranu osobních údajů

Úřad je orgánem příslušným k výkonu dozoru pro oblast šíření obchodních sdělení podle zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). Předmětem našeho postihu jsou obchodní nabídky či reklamní sdělení, a to od českých právních subjektů, zaslaná lidem, kteří nejsou zákazníky nabízejícího, či mu nedali předem souhlas k tomu, aby je prostřednictvím elektronické pošty oslovil s nabídkami. Předmětem postihu není tedy spam jako takový. NOS čili tzv. „nevyžádaná obchodní sdělení“ mají v českých poměrech trochu jiný rozměr a nelze na ně vztahovat obecná tzv. „spamová“ kritéria. Většina případů obchodní nabídky zaslané českou firmou je poměrně seriozní nabídka zaslaná na adresy získané nákupem tzv. oficiální databáze nebo na adresy získané z tzv. veřejných zdrojů. Tato kritéria, dobře známá z aplikace zákona o ochraně osobních údajů, zde však neplatí. Většina stížností je ojedinělá, mnohdy si na nevyžádanou zprávu z velkého počtu rozeslaných stěžuje pouze jeden či dva adresáti. Zhruba 80 % kontrolovaných firem přijme příslušná opatření, aby k porušení již nedocházelo. Na zbylých 20 % nemá uložená pokuta (jakožto jediná sankce, kterou lze za rozesílání nevyžádaných obchodních sdělení uložit) vliv či hledají jiné způsoby, jak zákon o některých službách informační společnosti prolomit či obejít. Nicméně po druhé uložené pokutě, tedy až na výjimky, s rozesíláním nevyžádaných obchodních sdělení přestanou, neboť počet nově získaných zákazníků je oproti uložené pokutě zanedbatelný.

V okolních evropských zemích je legislativa sice odvozena ze stejných směrnic, pro řešení stížnosti je však podstatné, zda byla způsobena nějaká škoda či újma a zda se jedná o hromadné rozesílání. Úřady nezasahují, pokud počet stížností nedosáhne jisté hranice (např. v Nizozemí 40 atd.). V námi šetřených případech by tato kritéria byla splněna tak v jednom, dvou případech ročně.

Přitom způsob podání stížnosti, který je v podstatě anonymním webovým formulářem, je daleko uživatelsky přívětivější než v okolních zemích, kde se mnohdy jedná o několikastránkové, velmi podrobné formuláře, obsahující vedle mnoha technických detailů i ověřenou identitu stěžovatele. Problémem je u nás i to, že pro mnoho stěžovatelů případ vyplněním našeho formuláře končí a neuvědomují si nutnost předmět stížnosti, tedy příslušné obchodní sdělení, držet v nezměněné formě až do konečného uzavření případu, což se v případě soudní dohry může protáhnout i na několik let.