Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

GDPR telefonní linka

Základní odkazy


Cesta: Titulní stránka

 

Stanovisko č. 12/2012 - K použití fotografie, obrazového a zvukového záznamu fyzické osoby

 

Odkazy


 
 

březen 2012 (původně K problémům z praxe č. 3/2010), poslední aktualizace únor 2014[1]

 

K častým dotazům adresovaným Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) patří otázka, jak přistupovat k používání a šíření fotografií případně audiovizuálních záznamů fyzických osob z hlediska zpracování citlivých údajů, pro které zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), stanoví přísnější režim.

     Je zřejmé, že portrétní fotografie vypovídá o rasovém nebo etnickém původu zobrazené osoby, oblečení nebo pokrývka hlavy může vypovídat o náboženství apod. Fotografie nebo jiný obrazový záznam fyzické osoby je dokumentem osobní povahy, který mimo jiné obsahuje biometrické i jiné charakteristiky subjektu údajů, které vypovídají o skutečnostech definovaných v § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů jako citlivý údaj, a může být proto jako nosič informací zdrojem pro zpracování citlivých údajů.

     Jestliže jsou však informace z fotografie subjektu údajů používány pro pouhé rozlišení jeho podoby ve srovnání s jinými osobami a tyto informace nejsou dále zpracovávány, nelze takové používání fotografií posuzovat jako zpracování citlivých osobních údajů.

     Obdobné stanovisko zastává i Pracovní skupina pro ochranu údajů zřízená podle článku 29 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, která ve svém stanovisku č. 5/2009 k internetovým sociálním sítím[2], v bodě 3.4 citlivé údaje, konstatuje, že „pracovní skupina obecně nepovažuje snímky na internetu za citlivé údaje, nejsou-li snímky jednoznačně použity k odhalení citlivých údajů o fyzických osobách“. 

     K pořizování, používání, šíření či zveřejňování fotografií či jiných záznamů fyzických osob nebo skupin osob může docházet jak v režimu zpracování osobních údajů, tak pouze v režimu zákona č. 89/2012  Sb., občanský zákoník. V obou případech je významné, zda fyzická osoba (subjekt údajů) sama ze své vůle používá (šíří, zveřejňuje) svou vlastní fotografii nebo záznam, nebo se jedná i o fotografie či záznamy jiných osob. Při používání a šíření fotografií a audiovizuálních záznamů fyzických osob je zejména třeba brát také v úvahu, zda dochází k jejich zveřejňování na internetu, kde je zvýšené nebezpečí jejich zneužití.

     Pro pořízení a použití fotografie a rovněž obrazového nebo zvukového záznamu fyzické osoby je tedy možné rozlišovat trojí režim:

1. Zpracování osobních údajů zachycených fotografiemi nebo obrazovými a zvukovými záznamy projevů fyzických osob v datových souborech nebo monitorování prostoru kamerovým systémem se shromažďováním údajů o osobách do tohoto prostoru vstupujících, za účelem rozlišení podoby fyzické osoby od ostatních subjektů údajů, aniž by bylo úmyslem zpracovávat rovněž údaje citlivé:

a) Souhlas subjektu údajů podle § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů;

b) Zpracování bez souhlasu subjektu údajů podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů stanovené zvláštním zákonem;

c) Zpracování bez souhlasu subjektu údajů podle § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů, pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby.

2. Zpracování osobních údajů zachycených fotografiemi nebo jinými záznamy projevů fyzických osob v datových souborech nebo monitorování prostoru kamerovým systémem se shromažďováním údajů o osobách do tohoto prostoru vstupujících s úmyslem zpracování citlivých údajů na základě informací na fotografii nebo záznamu uložených:

a) Výslovný souhlas subjektu údajů podle § 9 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů;

b) Zpracování bez výslovného souhlasu podle § 9 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, jeli to nezbytné v zájmu zachování života nebo zdraví subjektu údajů nebo jiné osoby nebo odvrácení bezprostředního závažného nebezpečí hrozícího jejich majetku, pokud není možno jeho souhlas získat zejména z důvodů fyzické, duševní či právní nezpůsobilosti, v případě, že je nezvěstný nebo z jiných podobných důvodů. Správce musí ukončit zpracování údajů, jakmile pominou uvedené důvody, a údaje musí zlikvidovat, ledaže by subjekt údajů dal k dalšímu zpracování souhlas;

c) Zpracování bez výslovného souhlasu subjektu údajů podle § 9 písm. i) zákona o ochraně osobních údajů a podle zvláštních zákonů při předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů a pátrání po osobách.

3. Pořízení a následné použití jednotlivých fotografií nebo časově omezeného obrazového nebo zvukového záznamu projevu fyzické osoby (skupiny osob) pro osobní potřebu:

Dle § 3 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů se tento zákon nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba výlučně pro osobní potřebu. Zda se jedná o osobní potřebu, je vždy třeba hodnotit vzhledem ke stanovenému účelu zpracování osobních údajů. Pro osobní potřebu jsou zpravidla zpracovávány například fotografie z dovolené či videa z rodinných oslav. Stejně tak je možné si pořídit záznam z jednání (zejména ve vlastní věci), avšak pokud je záznam z jednání pořizován proto, aby byl následně zveřejněn (např. na internetu), nemůže se již jednat o osobní potřebu, jelikož účelem zpracování osobních údajů je jejich zveřejnění. Stejně tak nelze za osobní potřebu považovat zpracování osobních údajů, jehož smyslem je podpora politických, obchodních či charitativních cílů. V takovém případě bude nutné postupovat podle bodu 1., případně 2.

     V souvislosti s pořizováním obrazových či zvukových záznamů je třeba zmínit také občanský zákoník, dle kterého lze podobu člověka a obrazové a zvukové záznamy týkající se soukromí člověka pořídit nebo použít jen s jeho svolením (§ 85 a § 86) a bez svolení jen ve vymezených případech (zejména § 88 a § 89)

 

Závěr

Pořizování a používání fotografií a záznamů je v řadě případů zpracováním osobních údajů ve smyslu § 4 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů, Správce osobních údajů si proto v takovém případě musí být vědom toho, že se na něj vztahují povinnosti stanovené zákonem o ochraně osobních údajů. Současně ovšem i v těchto případech může mít soukromoprávní ochrana prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti s ohledem na princip ultima ratio[3] přednost, před veřejnoprávním dozorem ze strany Úřadu.

     Zákon o ochraně osobních údajů se ovšem nebude vztahovat na zpracování pro osobní potřebu podle § 3 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů. Pokud se bude jednat o pořizování a využívání fotografií či obrazových záznamů, na které se zákon o ochraně osobních údajů nevztahuje, nelze ovšem vyloučit odpovědnost za soukromoprávní delikt v souvislosti s porušením práva na ochranu osobnosti, nebo případě i trestněprávní odpovědnost.


[1] Právní stav k 1. lednu 2014.

[2]Věstník Úřadu pro ochranu osobních údajů, částka 54, str. 3124, nebo http://ec.europa.eu/justice/policies/privacy/docs/wpdocs/2009/wp163_cs.pdf.

[3] Např. nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 4/04, nebo sp. zn. III. ÚS 1148/09.

 
Zodpovídá: PhDr. David Pavlát
Vytvořeno / změněno: 25.6.2013 / 25.6.2013

 
 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém