Úřad pro ochranu osobních údajů

květen 2006

Problematika veřejných dražeb a tedy i dražebních vyhlášek je upravena zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných dražbách“).

     Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách dražebník vyhlásí konání dražby dražební vyhláškou, v níž uvede označení dražebníka, navrhovatele, vlastníka předmětu dražby, dlužníka, popřípadě zástavce, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby. V souladu s požadavkem § 11 téhož zákona musejí být osoby a věci označovány způsobem vylučujícím jejich záměnu. 

     Vzhledem k tomu, že § 43 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách rozsah osobních údajů, nezbytných pro označení osob ve smyslu požadavku § 11 uvedeného zákona, neuvádí, je třeba vycházet z obecného právního předpisu, tedy ze zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Jedná se konkrétně o § 5 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně osobních údajů, podle kterého je správce povinen shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu. Pro plnění povinností stanovených zákonem o ochraně osobních údajů musí být účastník řízení vždy schopen zvolený rozsah osobních údajů zpracovávaných k uvedenému účelu náležitě zdůvodnit, tj. specifikovat, proč je každý jednotlivý údaj k dosažení stanoveného účelu zpracování nezbytný. Z hlediska minimálního rozsahu nezbytného k tomu, aby fyzická osoba byla dostatečně určena, nepochybně stačí údaje v rozsahu jméno, příjmení, bydliště a rok, popřípadě datum narození. Tyto údaje jsou pro vyloučení záměny subjektu údajů postačující.

     Častým názorem je, že jediným dostačujícím identifikátorem spolehlivě vylučujícím záměnu je rodné číslo. Zákonné limity využívání rodných čísel upravuje § 13 odst. 7 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdější předpisů (o evidenci obyvatel). Ten stanoví, že rodné číslo je oprávněna užívat nebo rozhodovat o jeho využívání v mezích stanovených zákonem výlučně fyzická osoba, které bylo rodné číslo přiděleno, nebo její zákonný zástupce; jinak lze rodné číslo využívat jen v případech stanovených v § 13c odst. 1 zákona o evidenci obyvatel. Zde je stanoveno, že rodná čísla lze využívat jen:

a) jde-li o činnost ministerstev, jiných správních úřadů, orgánů pověřených výkonem státní správy, soudů, vyplývající z jejich zákonem stanovené působnosti, nebo notářů pro potřebu vedení Centrální evidence závětí;

b) stanoví-li tak zvláštní zákon, nebo

c) se souhlasem nositele rodného čísla nebo jeho zákonného zástupce.

     Je nutno také upozornit na ustanovení § 13 odst. 3 zákona o evidenci obyvatel, kde je mimo jiné stanoveno, že první dvojčíslí rodného čísla vyjadřuje poslední dvě číslice roku narození, druhé dvojčíslí vyjadřuje měsíc narození, u žen zvýšené o 50, třetí dvojčíslí vyjadřuje den narození. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že každý, kdo má přístup k rodnému číslu, má zároveň přístup i k datu narození jednotlivých osob. 

     Při zohlednění povinností stanovených zákonem o ochraně osobních údajů v souvislosti s limity danými zákonem o evidenci obyvatel, tedy s požadavkem existence některého ze tří právních titulů, zastává Úřad pro ochranu osobních údajů názor, že rodné číslo je pro identifikaci fyzické osoby údajem nadbytečným a jeho použití bez zákonného oprávnění lze považovat za porušení zákona o evidenci obyvatel, ale současně i za porušení zákona o ochraně osobních údajů.