Úřad pro ochranu osobních údajů

V textu je odkazováno na znění zákona (resp. jiného právního předpisu), které již není účinné. Tato skutečnost však nemá vliv na zde obsažený právní názor.

Ze shromážděné dokumentace vyplývá, že jednání popsané v podání oznamovatele není důvodem pro zahájení řízení o přestupku, protože dle názoru správního orgánu se pan XY dopustil jednání, které má výhradně soukromoprávní základ. V daném případě nedošlo k žádnému zveřejnění záznamů a kamery snímaly pouze konkrétní osoby a jejich soukromé pozemky, záznamy byly přístupné pouze osobě XY. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu zn. I. ÚS 4/04 ze dne 23. března 2004 „trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání, které má soukromoprávní základ, jako trestného činu je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní právní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních společenských hodnot. V zásadě však nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytnout ochranu. Je však nepřijatelné, aby tuto ochranu aktivně přebíraly orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je ochrana převážně celospolečenských hodnot, nikoliv přímo konkrétních subjektivních práv jednotlivce, jež svou povahou spočívají v soukromoprávní sféře“.

Úřad pro ochranu osobních údajů proto dospěl k závěru, že je zde namístě aplikace občanskoprávní ochrany osobnosti dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který v § 12 upravuje problematiku pořizování obrazových záznamů týkajících se fyzické osoby, před správním postihem. Pasivita jednotlivce při ochraně jeho práv, či nedostatečná účinnost zákonných nástrojů sloužících k ochraně subjektivních práv osob, nemůže vést k tomu, aby byla tato opatření nahrazována či doplňována prostředky práva trestního resp. správního. (čj. SPR-6381/08-2)