Úřad pro ochranu osobních údajů


International


Vyhledávání

 

Základní odkazy

 

Cesta: Titulní stránka > Hlavní menu > Nevyžádaná obchodní sdělení > Obecně k zákonu č. 480/2004 Sb.

 

Obecně k zákonu č. 480/2004 Sb.

 
 
 

Zákonem se transponuje do právního řádu České republiky směrnice o elektronickém obchodu č. 2000/31/ES s ohledem na směrnici o soukromí v elektronických komunikacích, která ve svém článku 5 zdůrazňuje povinnost členských států EU zajistit důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných elektronických služeb.

Proto i základní myšlenkou zákona č. 480/2004 Sb. je posílení ochrany soukromí uživatele služby informační společnosti, kterým může být každá fyzická nebo právnická osoba (viz definice uživatele obsažená v § 2 písm. e) zákona). Zřejmá je snaha zákonodárce docílit, aby uživatel nemusel vydávat žádné náklady na jemu doručená obchodní sdělení posílaná elektronickou poštou (viz definice elektronické pošty obsažená v § 2 písm. b) zákona), která si nevyžádal, a která jej ve svém důsledku obtěžují. V této souvislosti není důležitá forma elektronické komunikace.

Pojem šíření obchodních sdělení se podle směrnice č. 2000/31/ES stejně jako podle zákona č. 480/2004 Sb. vztahuje na všechny formy sdělení určené k přímé či nepřímé podpoře zboží nebo služeb (i školení, placené informace apod.) konkrétního subjektu, tedy i nabídky bezplatných služeb, pokud tento subjekt je tzv. ekonomickým subjektem, tedy subjektem vykonávajícím podnikatelskou činnost (tímto se ze zákona vylučují všechny nepodnikatelské aktivity ekonomických subjektů, jako je podpůrná nadační nebo charitativní činnost). Zákon se nevztahuje na uskutečňování přímých kontaktů mezi uživateli elektronické pošty navzájem, ať již formou zprávy textové, hlasové, zvukové nebo obrazové, pokud je uskutečňována mimo rámec jejich obchodní nebo profesní činnosti. Stejně tak se zákon nevztahuje na šíření televizního ani rozhlasového vysílání, ale naopak se zákon vztahuje na službu, kterou je například video na přání.

Zákon č. 480/2004 Sb., upravuje také podmínky výkonu tzv. regulované činnosti, ale to spíše s ohledem na formu této činnosti - nabídky zboží nebo služby, která je součástí služby informační společnosti s očekáváním jistých samoregulačních vlivů jednotlivých profesních sdružení nebo profesních komor zřízených zákonem, kterým je také současně svěřena kompetence dozorového subjektu.

Souhlas se zasíláním obchodních sdělení musí být dle článku 2 písm. f) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací "souhlas" uživatele či účastníka odpovídá souhlasu subjektu údajů podle Směrnice 95/46/ES, který zní: "souhlasem dotčené osoby" se rozumí jakýkoli svobodný, zřejmý a vědomý projev vůle, kterým dotčená osoba přijímá, aby osobní údaje, které se jí týkají, byly předmětem zpracování.

V našem případě se tedy takovým souhlasem rozumí svobodný, zřejmý a vědomý projev vůle, který učiní adresát vůči odesílateli, aby mu umožnil využívat podrobnosti jeho elektronického kontaktu k rozesílání obchodních sdělení. Je třeba, aby dotčená osoba dávala informovaný souhlas, ze souhlasu tedy musí být patrné kdo jej poskytuje, komu a pro jaký účel je dáván. Souhlas musí být dán předem (před odesláním obchodního sdělení) a musí by být prokazatelný.

V polovině roku 2006 doznal zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, jistých změn. K 1. srpnu vstoupila v platnost novela tohoto zákona č. 214/2006 Sb., která částečně též pod vlivem hodnocení dosavadní právní úpravy ze strany Evropské komise nově zavedla možnost zasílat obchodní sdělení zákazníkům odesílatele (tedy osobám, u nichž existuje předchozí obchodní vztah k odesílateli), pokud jde o nabídku obdobných výrobků nebo služeb, a to i bez předchozího souhlasu, za podmínky, že zákazník využití podrobností elektronického kontaktu pro zasílání těchto obchodních sdělení původně neodmítl. Další podmínkou je povinnost ukončit zasílání takových obchodních sdělení v okamžiku, kdy je ze strany zákazníka vysloven nesouhlas. Tento nesouhlas musí mít zákazník možnost učinit jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet odesílatele.

Zavedením principu opt-out do zasílání obchodních sdělení mezi podnikateli a jejich zákazníky došlo zcela jistě ke zjednodušení obchodní komunikace mezi těmito subjekty. Na druhou stranu je třeba přiznat, že ve světle aplikačních poznatků se jedná v zásadě o kosmetickou úpravu této právní normy, neboť převážná část problémů s nevyžádanými obchodními sděleními leží v jiné sféře. I nadále jsou totiž obchodní sdělení spíše využívána k získávání nových zákazníků než k oslovování stávajících. Zde je potom získání předchozího souhlasu se zasíláním obchodních sdělení značně obtížné, neboť právě ten "zaručený" kanál - elektronickou poštu - v tomto případě užít nelze. To je také důvod, proč je tato povinnost často obcházena a je vlastně i nejčastějším důvodem k zahájení správního řízení.

Dne 1. ledna 2012 nabyl účinnosti zákon č. 468/2011 Sb., který, mimo jiné, mění též zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů. Jedná se o změny, které se týkají oblasti zasílání obchodních sdělení, především jde o změnu definice obchodního sdělení, o možnost v rámci kontroly postupovat primárně podle zákona o ochraně osobních údajů, dále o možnost postihu fyzických osob (tedy osob nepodnikajících), o úpravu sankčních ustanovení a o možnost poskytovatele služeb informační společnosti bránit prostřednictvím soudního sporu oprávněné zájmy své a svých zákazníků. Tyto změny jsou odrazem novelizovaného článku 13 směrnice 2002/58/ES a praxe Úřadu při řešení problematiky nevyžádaných obchodních sdělení.

Nová definice obchodního sdělení - § 2 písm. f)

„obchodním sdělením všechny formy sdělení, včetně reklamy a vybízení k návštěvě internetových stránek, určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku osoby, která je podnikatelem3) nebo vykonává regulovanou činnost2).“

Definice obchodního sdělení je doplněna výslovně o další z forem obchodního sdělení, jak je také výslovně zmíněna v novelizovaném čl. 13 směrnice 2002/58/ES. Současně bylo vhodné též odstranit dosavadní obecnou negativní část definice, která z části nemá normativní charakter a z části je duplicitní ve vztahu k doplněnému textu. Podle nové právní úpravy, se tak za obchodní sdělení budou považovat také pouhé odkazy, které vybízejí k návštěvě internetových stránek.

Je též třeba zmínit, že § 7, který upravuje podmínky, za kterých lze šířit obchodní sdělení, nedoznal žádné změny, i nadále je tak potřeba za účelem šíření obchodních sdělení disponovat souhlasem adresáta (opt-in), příp. splnit podmínky v § 7 odst. 3 (opt-out u zákazníků). Též další náležitosti obchodního sdělení uvedené v § 7 odst. 4 zůstaly nezměněny.

Další změnou je možnost Úřadu v agendě dozoru nad šířením nevyžádaných obchodních sdělení postupovat při své dozorové činnosti ne pouze podle zákona o státní kontrole, ale primárně uplatnit procesní postupy vhodné pro kontrolu zpracování osobních údajů v oblasti elektronických komunikací a automatizovaného zpracování dat, a to s využitím zákona o ochraně osobních údajů, který upravuje speciální kontrolní pravomoci ve vztahu k obecnému kontrolnímu řádu. Je tak též odstraněna dosavadní dvojkolejnost kontrolních procesních postupů Úřadu.

Postih fyzických osob - § 10a

  1. „fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že bez souhlasu adresáta hromadně nebo opakovaně šíří elektronickými prostředky obchodní sdělení“.

  2. „za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 100 000 Kč.“

Vzhledem ke skutečnosti, že za zasílání nevyžádaných obchodních sdělení lze postihnout pouze odesílatele, nikoli tedy toho, v čí prospěch je dané obchodní sdělení zasláno (pokud tedy nedojde k uplatnění § 3), bylo potřeba reagovat na určité obcházení zákona, které se objevovalo, a to zasílání nevyžádaných obchodních sdělení fyzickými osobami. Při posuzování výše sankce bude přihlíženo právě k projevům hromadnosti či opakovanosti.

Nově upravený § 11:

„(1) Právnické osobě, která hromadně nebo opakovaně šíří elektronickými prostředky obchodní sdělení

  1. bez souhlasu adresáta,
  2. neoznačené jasně a zřetelně jako obchodní sdělení,
  3. skrývající nebo utajující totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečnila,
  4. neobsahující platnou adresu, na niž by adresát mohl odeslat žádost o ukončení takové komunikace, nebo
  5. bez toho, že by zákazníkovi poskytla možnost jasně, zřetelně, jednoduchým způsobem, zdarma nebo na svůj účet udělit či odmítnou souhlas s využitím jeho elektronického kontaktu při zaslání každé jednotlivé zprávy,

se uloží pokuta do výše 10 000 000 Kč.“

Ustanovení § 10a odst. 1 a § 11 odst. 1 zákona č. 480/2004 Sb. stanoví, že přestupku, resp. správního deliktu se dopustí ten, kdo elektronickými prostředky nevyžádaná obchodní sdělení šíří hromadně nebo opakovaně.

I když se prvek hromadného nebo opakovaného šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky objevuje pouze jako znak skutkové podstaty správního deliktu, neznamená to, že se těmto prvkům Úřad nevěnuje již v průběhu výkonu kontroly, respektive již v průběhu tzv. předkontrolních úkonů.

Hromadnost i opakovanost šíření obchodní sdělení je posuzována především z pohledu společenské škodlivosti jednání odpovědných subjektů. Proto si Úřad obdobně jako jiné evropské úřady, které se touto problematikou zabývají, nastavil určitá vnitřní kriteria. Jedním z nich je počet obdržených stížností, jejichž prostřednictvím se Úřad o nezákonném jednání dozvídá. Jinak řečeno, počet doručených stížností je jedním z hlavních prvků, který určuje, jakým způsobem bude věc s odpovědným subjektem řešena (zda bude provedena kontrola, nebo bude odpovědný subjekt nejprve pouze vyzván k uvedení činnosti při zasílání obchodních sdělení do souladu s právními předpisy).

Opakovanost šíření obchodních sdělení je posuzována jako objektivní kriterium ve vztahu k jednání odpovědné osoby. Opakovanost šíření nevyžádaných obchodních sdělení tak spočívá v opakování dané činnosti, tedy v tom, kdy šiřitel rozešle obchodní sdělení více než jednou. Opakovanost ve smyslu zákona nespočívá ve vícenásobném zaslání obchodního sdělení témuž adresátovi. Hromadnost je jako znak skutkové podstaty naplněna v případě, že jsou obchodní sdělení jednorázově odeslána na více elektronických kontaktů. Z příslušných právních předpisů přitom nelze dovodit, kolik takových sdělení musí být minimálně odesláno, aby bylo možno konstatovat, že tento prvek byl naplněn. Řádově by se však mělo jednat s přihlédnutím k ostatním okolnostem jednání o několik málo desítek kontaktů.

Jako přitěžující okolnost je v rozhodovací činnosti Úřadu posuzována opakovanost z hlediska subjektivního (tzv. adresná opakovanost), tedy situace, kdy jsou opakovaně zasílány zprávy stejnému subjektu. Jako další přitěžující okolnost je pak posuzováno chování odpovědné osoby vůči subjektu, který využil svého práva a odmítl zasílání obchodních sdělení, přesto jeho žádost nebyla vyslyšena a on byl opakovaně nevyžádaným obchodním sdělením osloven. Další přitěžující okolností může být situace, kdy byla odpovědná osoba již v minulosti Úřadem oslovena výzvou ke zjednání nápravy při rozesílání obchodních sdělení (viz způsob řešení stížností, který je popsán výše).

V této souvislosti je třeba též upozornit na § 21 zákona o ochraně osobních údajů, který říká, že každý subjekt údajů, tedy příjemce zprávy, který zjistí nebo se domnívá, že správce, tedy odesilatel, zpracovává nepřesné osobní údaje (souhlas se zasíláním), má právo požadovat na správci neprodlenou nápravu tohoto stavu. Ze zákona o některých službách informační společnosti vyplývá, že každé obchodní sdělení musí obsahovat možnost jednoduchého bezplatného odhlášení, kterou je třeba využít. V případě, že odesilatel nereaguje na tyto výzvy, je možno se obrátit na Úřad. Vzhledem k mnoha stížnostem upozorňuje Úřad též na § 11 odstavec 1c) zákona č.480/2004 Sb., kde sankce hrozí tomu, „kdo skrývá nebo utajuje totožnost odesilatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje“. Toto ustanovení je třeba chápat tak, že v případě, kdy jsou na základě souhlasu odesílána obchodní sdělení třetích osob vlastním zákazníkům, je třeba ve zprávách neoznačovat jako odesilatele toho, v čí prospěch je sdělení určeno, ale jasně právě skutečného odesilatele, tedy toho, kdo zvolil doručovací adresy, nejde tedy o samotné technické zabezpečení rozesílání.

Nově byl do zákona č. 480/2004 Sb. vložen též § 11a

„Poskytovatel služby informační společnosti, jehož obchodní zájmy jsou poškozovány porušováním povinností podle § 7, je oprávněn domáhat se jménem svých zákazníků, jejichž práva byla tímto jednáním poškozena, soudní ochrany. Tím není dotčeno oprávnění zákazníka domáhat se svých nároků u soudu sám.“

Tento nový paragraf implementuje čl. 13 odst. 6 směrnice 2002/58/ES.

 

Kontext

Umístění: Složky dokumentů > Mapa stránek > Hlavní menu > Nevyžádaná obchodní sdělení > Obecně k zákonu č. 480/2004 Sb.

Zobrazit aktuální dokumenty | archiv dokumentů | dokumenty včetně archivu

 
 

Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


Copyright © 2013 Úřad pro ochranu osobních údajů. Všechna práva vyhrazena.
web & design , redakční systém