Z hlediska problematiky ochrany osobních údajů je ve zmíněném vyhlášeném nálezu podstatné, že Ústavní soud výslovně identifikoval potřebu nastolení rovnováhy mezi posilováním pravomoci orgánů činných v trestním řízení a ochranou osobních údajů, přičemž v předchozích letech převažoval jednostranný důraz na první uvedený zájem (bod 122). Z kontextu nálezu plyne, že rychlý technologický vývoj a nárůst objemu elektronické komunikace vytváří i nároky na zákonodárce, který musí na měnící se situaci reagovat (bod 122 in fine).
Nález Ústavního soudu staví ÚOOÚ v jeho praktickém dozorovém počínání do určitého napětí, protože je vázán nálezem Ústavního soudu, ale i rozsudky – judikaturou Soudního dvora EU – jak bylo uvedeno shora.
Za základ k další diskusi o ochraně soukromí a budoucího nastavení agendy data retention proto ÚOOÚ považuje názor Ústavního soudu, že z hlediska zájmu na ochraně osobních údajů si lze v České republice představit právní úpravu šetrnější, která odliší a odstupňuje různé zájmy orgánů činných v trestním řízení, poskytne účinnější ochranu osobním údajům a zároveň umožní přístup k údajům starším. To je však úkolem zákonodárce, který má k dispozici i funkční zahraniční vzory (bod 92 uvádí Belgii a Německo). Zvláště ve vztahu k zákonné době uchování provozních a lokalizačních údajů, totiž nyní v délce šesti měsíců, vyšlo v řízení najevo, že policejní orgány využívají údaje starší tří měsíců pouze v omezené míře (bod 92). Zvláště pak stojí za povšimnutí, že např. v Německu jsou provozní údaje uchovávány pouze po dobu deseti týdnů a lokalizační údaje po dobu čtyř týdnů (bod 75). Je tedy prostor pro zkracování doby uchovávání osobních údajů (zásada omezeného uložení) a omezení rozsahu údajů zpracovávaných pro potřeby orgánů činných v trestním řízení (zásada minimalizace údajů). V tomto směru je inspirativní připojený disentující názor.
ÚOOÚ upozorňuje, že stávající široce koncipovaná právní úprava zvyšuje nároky na všechny účastníky procesu uchování provozních a lokalizačních údajů a přístupu k nim. To především z hlediska dostatečnosti technických a organizačních opatření pro eliminaci rizika náhodné nebo neoprávněné manipulace s údaji či rizika neoprávněného přístupu k údajům. Lze podotknout, že zmíněná opatření podléhají řádné kontrolní pravomoci ÚOOÚ.
