Ve specifických situacích, v nichž nelze předání do třetí země s nedostatečnou úrovní ochrany osobních údajů zajistit výše uvedenými vhodnými zárukami, lze předání osobních údajů realizovat na základě výjimek podle čl. 49 obecného nařízení.
V těchto případech předání osobních údajů se nevyžaduje předchozí povolení Úřadu. Rozhodnutí o tom, zda lze v konkrétním případě uplatnit některou z výjimek, leží na samotném správci osobních údajů.
Pro usnadnění rozhodování správců v této věci přijal Evropský sbor pro ochranu osobních údajů
Pokyny k derogacím čl. 49 obecného nařízení. Tento dokument zdůrazňuje ve svém výkladu obecnou právní zásadu evropského práva, podle níž musí být výjimky z obecného pravidla vykládány restriktivně, aby se výjimka nestala pravidlem.
Proto by měli správci osobních údajů i v souladu s recitálem 114 obecného nařízení vždy usilovat o taková řešení, která zajistí odpovídající ochranu osobních údajů ve třetí zemi včetně vymahatelných a účinných práv subjektů údajů, tzn. usilovat o použití některého z nástrojů k vytvoření vhodných záruk (např. standardní smluvní doložky, závazná podniková pravidla apod.).
Konkrétní příklady uplatnění výjimek podle čl. 49 načrtnuté ve výše uvedeném dokumentu WP262 [např. uplatnění výjimky podle čl. 49 (1)b na předání nezbytných osobních údajů klientů cestovních kanceláří hotelům a jiným poskytovatelům služeb cestovního ruchu ve třetích zemích] je proto třeba vnímat s ohledem na právě zdůrazněnou zásadu.
Na základě čl. 49 (1)§2 obecného nařízení je možné rovněž realizovat jednorázové předání osobních údajů omezeného počtu subjektů údajů, pokud je to nezbytné pro účely závažných oprávněných zájmů správce, jež nepřeváží nad zájmy nebo právy a svobodami subjektů údajů. Jedná se o nový právní důvod, který je možné použít pouze pro naprosto výjimečné situace.
Správce má přitom povinnost posoudit okolnosti předání a provést taková opatření, která přicházejí v úvahu pro zajištění ochrany osobních údajů ve třetí zemi.
Správce musí v rámci striktního plnění informační povinnosti podle čl. 13 a 14 obecného nařízení subjekt informovat o předání a o závažných oprávněných zájmech, pro něž bylo předání nezbytné.
Správce musí o takovém předání informovat Úřad. Tuto povinnost zákonodárce uložil evidentně se záměrem omezit užití dané „výjimky z výjimek“ na co nejnižší míru.
