Úřad pro ochranu osobních údajů

V textu je odkazováno na znění zákona (resp. jiného právního předpisu), které již není účinné. Tato skutečnost však nemá vliv na zde obsažený právní názor.

Obviněný je zaměstnancem správce osobních údajů, J. spol. s. r. o., z čehož mu vyplývá povinnost stanovená v § 15 zákona č. 101/2000 Sb., tedy povinnost zachovávat mlčenlivost o osobních údajích. Tato povinnost mu plyne také ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který v § 55 odst. 2 písm. d) stanoví povinnost zdravotnickému pracovníkovi zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděl při výkonu svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby; povinnost oznamovat určité skutečnosti uložené zdravotnickému pracovníkovi zvláštním právním předpisem tím není dotčena. Povinností mlčenlivosti není zdravotnický pracovník vázán v rozsahu nezbytném pro obhajobu v trestním řízení a pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním, popřípadě jeho zaměstnavatelem a pacientem, nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. V tomto případě se nejednalo o užití osobních údajů stěžovatele v souvislosti s obhajobou obviněného v některém z výše popsaných případů. Obviněný tyto osobní údaje uvedl ještě před tím, než bylo toto správní řízení zahájeno a ze skutečností uvedených v článku a v průběhu ústního jednání je zřejmé, že je užil hlavně za účelem vysvětlení resp. popření tvrzení pana A., který měl ve svém článku uvést závažné údaje poškozující dobré jméno nemocnice. Avšak tato skutečnost ještě nezakládá oprávnění lékaře zveřejnit osobní údaje pacienta, a zpřístupnit je tak široké veřejnosti. (čj. SPR-2165/10)