Úřad pro ochranu osobních údajů

Informace uvedené v rozsudku Obvodního soudu Z, stejně tak jako v protokole o jednání před Obvodním soudem Z, jsou osobními údaji ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., neboť se dají vztáhnout k určitelným osobám. Správní orgán v této souvislosti podotýká, že osobními údaji nejsou jenom identifikační údaje uvedené v označení účastníků v rozsudku, resp. protokolu o jednání, ale také výrok rozsudku a informace v těch částech odůvodnění rozsudku, které popisují skutková zjištění, resp. všechny další informace zjištěné např. z listinných důkazů (pracovní smlouvy paní XY). Operace prováděné s těmito osobními údaji (tzn. jejich uchování, použití, zpřístupnění) poté dle správního orgánu naplňují pojmové znaky zpracování dle § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., neboť jsou přímo spojeny s pracovněprávním vztahem (případně jiným právním vztahem) mezi účastníkem řízení a paní XY v rámci kterých (a v souladu s takto vymezeným účelem) účastník řízení již dříve zpracovával jejich osobní údaje; předmětné zpřístupnění osobních údajů uvedených v rozsudku (protokole) je tedy pouze další, navazující fází tohoto zpracování.

V souladu se shora uvedeným lze dále konstatovat, že zaslání dokumentu obsahující osobní údaje elektronickou poštou, resp. její vystavení na interním webu, je operací s osobními údaji ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. Z tohoto ustanovení přitom nijak nevyplývá, že by se zpracování omezovalo pouze na operace činěné správcem osobních údajů navenek, ale vztahuje se na všechny operace správce (ve většině případů naopak převažující množství operací s osobními údaji probíhá uvnitř sféry správce), tedy i na informování vlastních členů.

Každý správce je v souladu s § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb. povinen zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. K jinému účelu lze osobní údaje zpracovávat pouze se souhlasem subjektu údajů, resp. tehdy, je-li naplněna některá z výjimek dle § 5 odst. 2 písm. a) až g) zákona č. 101/2000 Sb. Účelem zpracování v předmětné věci je plnění práv a povinností z pracovněprávního vztahu mezi účastníkem řízení a paní XY (byť existence tohoto pracovněprávního vztahu je zde předmětem soudního řízení). Současně (a to především) je účelem zpracování osobních údajů vystupování účastníka řízení jako žalovaného v obou soudních sporech, s tím související řádné uplatňování jeho práv a ochrana jeho majetku a zájmů. Správní orgán konstatuje, že k těmto účelům lze celkem snadno vymezit okruh osob, které lze považovat za oprávněné v daných věcech jménem účastníka řízení vystupovat a rozhodovat, a které jsou tedy oprávněny se s osobními údaji seznamovat a zpracovávat je.

Správní orgán se proto dále zabýval otázkou, zda lze jednání účastníka řízení podřadit pod ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb. Z obsahu stížností je nepochybné, že souhlasem paní XY účastník řízení nedisponoval. Účastník řízení ve svém vyjádření uvádí tři důvody, pro které byl dle jeho názoru postup v souladu se zákonem. Za prvé konstatuje, že osobní údaje paní XY byly zpřístupněny soudem v rámci vyhlášení rozsudku a je tedy je nutné považovat za údaje zveřejněné dle § 4 písm. l) zákona č. 101/2000 Sb. [srov. také § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb.]. Dále jsou osobní údaje paní XY zveřejněny ve veřejně přístupném seznamu, a to v obchodním rejstříku. Za třetí poté byly osobní údaje oznámeny výlučně osobám, jejichž informovanost je nezbytná pro řádné rozhodování orgánu (jehož jsou členy). K poslednímu správní orgán odkazuje na předchozí odstavec, kde je rozebráno, které orgány lze považovat za oprávněné se seznámit s osobními údaji a které již nikoliv. K druhé námitce účastníka řízení správní orgán uvádí, že obsahem rozsudku nejsou pouze osobní údaje, které jsou současně předmětem zveřejnění v obchodním rejstříku, ale i řada dalších osobních údajů (o pracovněprávním vztahu atd.), které v žádném veřejném seznamu uvedeny nejsou. Správní orgán se dále zabýval otázkou možné aplikace § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb. na danou věc.

Správní orgán považuje na prvním místě za potřebné zdůraznit, že zveřejněný osobní údaj [§ 4 písm. l) zákona č. 101/2000 Sb.] nelze považovat současně za oprávněně zveřejněný osobní údaj v souladu se zvláštním právním předpisem [§ 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb.]. Prvně uvedený pojem je nepochybně pojmem širším než druhý z nich (srov. Kučerová, A., Bartík, V., Peca, J., Neuwirt, K., Nejedlý, J.: Zákon o ochraně osobních údajů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 91 a násl.). Přesto správní orgán dospěl k závěru, že osobní údaje uvedené v soudním rozsudku lze považovat za oprávněně zveřejněné osobní údaje v souladu se zvláštním předpisem. Současně je ale třeba v dané věci posoudit také větu druhou § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., tedy to, zda nebylo zasaženo do práva na ochranu soukromého a osobního života. Správní orgán v této věci považuje za významný rozsah a charakter zveřejněných osobních údajů; lze především poukázat na příklady uvedené ve shora citovaném komentáři, který uvádí jako oprávněně zveřejněné osobní údaje uvedené v řadě veřejných rejstříků a seznamů (obchodním, živnostenském rejstříku apod.). Společné všem těmto veřejným seznamům je to, že v naprosté většině obsahují osobní údaje toliko identifikační spojené např. s určitým právem, které je rejstříkem prokazováno. Naproti tomu v případě soudního řízení a jeho výsledku, tj. rozsudku, jsou zveřejňovány osobní údaje mnohdy velmi citlivého charakteru, které by daná osoba sama o sobě dobrovolně nikdy nezveřejnila (ale k uplatnění nebo ochraně svého práva před soudem je k tomu okolnostmi donucena) a dle správního orgánu je proto třeba přiznat těmto osobním údajům přísnější ochranu. Lze také poukázat na judikaturu Ústavního soudu, dle kterého cílem principu veřejnosti soudního řízení je především kontrola soudní činnosti ze strany veřejnosti skrze reálné poučení o tom, jak soudnictví funguje, a tím budování důvěry veřejnosti v nezávislost a kvalifikovanost výkonu soudní moci (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2672/07). Lze tedy uzavřít, že účelem veřejnosti soudního řízení není primárně zveřejňovat osobní údaje účastníků tohoto soudního řízení (oproti shora zmíněným veřejným rejstříkům), ale kontrola výkonu soudní moci veřejností a zveřejňovaní osobních údajů je přitom neoddělitelnou součástí. Správní orgán proto dospěl k závěru, že pravděpodobnost zásahu do soukromí dotčeného subjektu údajů v případě zpracování osobních údajů ze soudního řízení, resp. rozsudku soudu, je velmi vysoká. Současně správní orgán vychází z toho, že zveřejnění osobních údajů, stejně jako jejich zpřístupnění většímu počtu osob (v daném případě navíc neoprávněných), vnímá subjekt údajů jako zásah do svého soukromí. Účastník soudního řízení (subjekt údajů) totiž legitimně očekává, s ohledem na primárně omezené zpřístupnění jeho osobních údajů pouze těm, kteří se jednání soudu fyzicky zúčastňují, že tyto údaje již nebudou dále zpracovávány, zpřístupňovány nebo zveřejňovány bez jeho souhlasu (s výjimkou žurnalistické činnosti, která ovšem v daném případě nepřipadá v úvahu; srov. také čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů). Na základě shora uvedených východisek dospěl správní orgán k závěru, že umístění rozsudku na interní web účastníka řízení, kde měli k osobním údajům paní XY přístup všichni členové účastníka řízení, nelze považovat za zpracování podřaditelné pod § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., neboť není slučitelné s právem na ochranu jejího soukromého a osobního života. (čj. SPR-5860/08-13)